Do této situace spadla německá občanka Merkelová, dočasně placená jako vedoucí tamní spolkové vlády. Povídala o tom, že svět má v současnosti tolik uprchlíků jak nikdy od ukončení druhé světové války. To ví každý. Vždyť státy NATO svými válečnými expedicemi k tomu přispěly.

„Mnoho z těchto uprchlíků doslova prchá před smrtí. Je samozřejmé, že jim pomůžeme a že přijmeme lidi, kteří u nás hledají útočiště,“ lhala Merkelová. Ve skutečnosti migranti neutíkají před smrtí, protože odcházejí ze zemí, kde jako migranti již nějakou dobu pobývali. Ale chtěli jít za lepším, tak táhli, táhnou a nezastavíme li je, potáhnou  do Němec.                                                                                          

Merkelová vědomě lhala: „Děkuji vám za obrovskou a opravdu dojemnou vlnu spontánní ochoty pomoci, kterou jsme letos zažili, kdy tolik lidí podniklo nebezpečnou cestu ve snaze hledat u nás útočiště.“ Naopak stále více lidí kvůli hloupému otevření dveří nelegální migraci Merkelovou nenávidí. Pohrdají ji i její vlastní policisté, a potichu ji proklínají i německé tajné služby. Armáda oficiálně, ale velmi kulantně kritizuje, že tu není od toho starat se o bordel, který nadrobila Merkelová s migranty.

Merkelová hystericky děkuje, že Němci „vytvořili společně něco mimořádného - a děláte to dál, i v tomto okamžiku.“ Dělají, ale se skřípáním zubů. Kdo nemá argumenty, má vize, proto říkala: „Naši občané projevují obrovskou občanskou angažovanost a dobře chápou politickou strategii.“ Jsou to prázdná slova. Její slova jsou podobná slovům Hitlera nebo slovům ze sjezdů politických stran: „Podniky, zaměstnanci i zaměstnavatelé dělají, co je v jejich silách, aby dále posílili sociálně tržní ekonomiku. A totéž dělají sektory vědy, umění a kultury.“