Moudré je to, co nastavuje zrcadlo, abychom sami poznali to, co nám jiní chtějí vnutit. Prezident Zeman shrnul obavy panující mezi občany České republiky, ale i mezi mnoha miliony občanů EU.

Žádná konfrontace

V jeho slovech nebylo nic štvavého, pohrdavého. Pouze upozorňoval na svá varování vůči migrační a islámské militantní vlně, která se konkrétně naplňují. Hovořil o islámu jako o náboženském hnutí, které není s kulturou Evropy slučitelná, nepotkává se s evropskými hodnotami. Ukázal na signální lakmusový papírek práva a postavení žen v mohamedánských zemích. Pokud hovořil o premiéru Sobotkovi, jemně hovořil o tom, že někteří lidé neradi chodí do konfliktu. Důležité je, že řekl, že Sobotka patří k lidem, kteří nechodí rádi do konfliktu, protože by „to“ mohl prohrát. Narážel tím na primitivní politiku bezmocně post-naivní Merkelové a tragikomických šéfů EU. Zdůraznil, že někdy sobotkovská opatrnost může být i výhodou, ale ne v době příchodu bouře a nebezpečí před branami.

O škole v přírodě

Pokud řekl, že většina českých politiků se ještě neprobudila, bylo to jemné upozornění, že je na čase sdílet obavy veřejnosti. Z mého hlediska to také znamená, a je to mé zbožné přání, aby ministři v čele se Sobotkou provedli defenestraci Dienstbiera a Pelikána. Velmi symbolické a také sympatické bylo, že prezident ukončil svůj adventní rozhovor připomenutím slov hamburského politologa Petra Robejška, která uvádím v originálním robejškovském znění: „My Evropané nemáme nic lepšího na práci, než je sem pozvat na jakousi školu v přírodě, kde je naučíme žít v 21. století, a riskujeme přitom, že oni nám tu školu zapálí.“

Bombardování brontosaura

Velmi zajímavé bylo Zemanovo přirovnání islamistických šmejdů k brontosaurovi. Je třeba napadnout jeho mozek, těla si není třeba všímat. O tom hovořil i na půdě OSN. Bombardéry, drony, speciální komanda. K tomu ale nedořekl pro nedostatek času ještě jednu, velmi důležitou drobnost, kterou, jak osobně znám Zemana, velmi dobře chápe a považuje za samozřejmou: Bombardování vojenských cílů letectvem západních zemí je a bude přes všechno doplňkovou zbraní. NATO v Afghánistánu mělo absolutní leteckou převahu nad talibanem, ale dlouhodobě v podstatě zachraňovalo napadené afghánské a západní jednotky před tlakem talibánských povstalců. Čili po roce 2001 až 2003, kdy byly letouny NATO ofenzivní zbraní, potom letectvo pozemním vojskům v Afghánistánu stále více spíše krylo záda. V oblasti Iráku a Sýrie tento problém může vyřešit jenom obsazení území ovládaného islamistickými šmejdy vládními jednotkami Iráku, kurdskými jednotkami v Iráku a v Sýrii, Asadovou oficiální syrskou armádou. Protisadámovská opozice představuje jenom jinou variantu islamistického netolerantního hnutí. Islamističtí šmejdi – IS jsou jenom jejich konkurenti, ne ideoví oponenti. Porazit šílené islamisty mohou jenom místní obyvatelé, kteří tam jsou a stále budou doma.