Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Především bych vás všechny rád, prostřednictvím pana předsedajícího, ujistil, že nejsem ani polský, ani německý, ani rakouský agent, že jsem řádně zvolený senátor tohoto grémia. Já bych chtěl říci, že návrh zákona, který nyní projednáváme, považuji za přínosný a potřebný. Je tam ovšem několik „ale“. Jak samotný název vypovídá, původní cíl tohoto návrhu byl zvýšit úroveň ochrany zvířat proti týrání. Pozměňovacími návrhy ve sněmovně byl návrh dále rozšířen o zákaz klecových chovů nosnic a zákaz drezury volně žijících zvířat. Přestože souhlasím s důležitostí všech výše zmíněných témat, výsledná podoba zákona, která k nám dorazila z Poslanecké sněmovny, mi trochu připomíná pejska a kočičku, když vařili dort, přidali do něj vše, co zrovna měli po ruce. V ideálním případě bych tento zákon viděl jako tři samostatné novely, na druhou stranu chápu, že když se naskytla možnost něco konečně udělat s klecovými chovy, tak toho bylo využito.

K samotnému návrhu zákona. O regulaci množíren tady hovořit nebudu, jelikož se domnívám, že bude panovat shoda na tom, že tuto věc musíme maximálně omezit. Zastavil bych se ale u bodu, který už tady zazněl, který vzbuzuje zřejmě největší kontroverze, a to je zákaz klecového chovu nosnic. Asi každý z nás dostal v posledních týdnech desítky a desítky mailů, dopisů či telefonátů od občanů a organizací z obou názorových stran.

Za sebe musím říci, že zákaz klecového chovu podporuji, pokusím se uvést hlavní argumenty pro svůj názor.