S obrovskou obavou sleduji vývoj událostí v Kazachstánu. Oficiální zprávy o desítkách obětí jsou skličující. Napětí v zemi narůstalo již několik let. Zpráva o zdvojnásobení cen pohonných hmot se stala spouštěčem nahromaděné frustrace občanů, kteří už příliš dlouho snášeli autoritářský režim, špatné ekonomické podmínky, bující vládní korupci a zmanipulované volby. Propukly masové celonárodní demonstrace. V hlavním městě Almaty se demonstranti postavili policistům a vtrhli do vládních budov. V zemi byl vyhlášen výjimečný stav a byla odvolána vláda. V ulicích se střílí a do centra Almaty vjely obrněné transportéry. Jsou zabíjeni civilisté i policisté. Mobilní signál i internet je vypnutý, zprávy chybějí. Prezident Tokajev požádal o pomoc členské státy z Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, tvořené postsovětskými republikami. Moskva už poslala výsadkáře. Pro Rusko je to příležitost vytvořit další sféru svého vlivu, kde nyní může po desítky let “mírnit” konflikt. Jako v Gruzii. Jako v Moldavsku. A také jako u nás v roce 1968.

Je tragické, když prezident krotí protesty ve vlastní zemi tak, že pozve cizí vojska, aby zpacifikovala jeho spoluobčany. Přál bych občanům Kazachstánu, aby se dočkali mírového řešení, celonárodního dialogu a svobodných voleb, v nichž sami rozhodnou o budoucnosti své země.