Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám pěkný večer.

Nebudu zdržovat předlouhými proslovy jako v Senátu, protože už je pozdní hodina a už jsem také po těch čtyřech hodinách čekání unavený, takže bych vám řekl, že legislativní proces jsme shrnuli v psaní, které dostala vlastně Poslanecká sněmovna od Senátu. Co je rozhodující - hlasování v Senátu proběhlo takovým způsobem, že ze 73 přihlášených bylo 64 senátorů proti tomuto návrhu. Vezměte si, že to je mnohem větší část, než je ústavní většina v Senátu, která činí 49 hlasů.

Co vedlo Senát k tomu, aby takovýmhle zásadním způsobem tenhle návrh zákona zamítl? Je tam několik rovin. První rovina je samozřejmě technická. My nesouhlasíme s tím, co řekl tady pan navrhovatel, že bylo jakýmsi způsobem prokázáno, že náhrada byla nepřiměřená. Nedostali jsme nikdo žádné podklady, kde by bylo řečeno, že přesně tolik a tolik metrů pozemků bylo oceněno takovou a takovou cenou a z ničeho vlastně ta samotná nepřiměřenost prakticky nevyplývá. Když se podíváme na rozhodnutí Ústavního soudu, tak také říká, že má rozsah významnou a pragmatickou úroveň. Jakýsi závěr v důvodové zprávě, kde se říká: návrh zákona předpokládá zdanění finanční náhrady jako jediný možný krok vedoucí k tomu, aby finanční náhrada byla v konečném důsledku přiměřená. Já třeba jako daňový poradce vůbec nechápu, z čeho plyne ta přiměřenost, že těch 19 % mi vytvoří nějakou přiměřenost. Za prvé mi nikdo neřekl, o co je náhrada nepřiměřená, o co byla navýšena. A za druhé mi nikdo neřekl, jak bude tedy spravedlivá ta konečná situace, když to zdaníme 19 % a proč těch 19 % je náprava přiměřenosti. To je ta věcná rovina.

Samozřejmě Senát i ústavněprávní výbor, kterého jsem členem, nejvíc zkoumal legislativní rovinu. Legislativní rovina nám samozřejmě ukazuje, že byl porušen princip legitimního očekávání, že bylo zasaženo do soukromoprávních vztahů, které nastaly dvoustranným aktem, a to byly smlouvy. Podle § 16 zákona se uzavíraly smlouvy a byly skutečně dvoustranným aktem. A najednou stát jednostranným aktem zasahuje do něčeho, co jednou už vlastně bylo právně nastaveno. To si myslíme, že z hlediska principu právního státu je naprosto nepřijatelné a je to něco, co by bylo velmi špatným precedentem v právním řádu do budoucna.