Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Jednak také chci ocenit to, že když jsme na minulé schůzi Senátu se vyjadřovali značně kriticky k tomu, že by kvůli rozsáhlejšímu počtu obyvatel v karanténě měl významný počet lidí přijít o možnost uplatnit své volební právo, že by to nebylo dobře a že by bylo namístě, aby vláda na to adekvátně reagovala. Čili to se tímto děje a jsem za to rozhodně rád. To je z mé strany jisté poděkování.

Na druhou stranu, přihlásil jsem se také proto, že si myslím, že je jistě dobře takříkajíc zkusit flikovat, co se flikovat dá v nějakém krátkém čase dobře, ale je zřejmé, že trvalejším řešením této situace skutečně by bylo to, co je i v programovém prohlášení vlády, to, o co mnozí usilují už dlouho, co mnoho civilizovaných zemí na světě má dávno, a to je distanční účast ve volbách. Chápu, že to není něco, co by se teď připravovalo za měsíc, tomu naprosto rozumím, ale jenom chci velmi důrazně požádat a povzbudit vládu, aby postupovala ve smyslu svého vlastního programového prohlášení a přivedla něco takového k životu. Protože tímto zákonem nebo novelou, kterou teď máme před sebou, samozřejmě umožníme hlasovat možná nějakým stovkám, možná tisícovkám lidí, kteří by jinak třeba hlasovat ve volbách nemohli. Ale pokud jde o možnost distančního hlasování, tam se bavíme spíše o stovkách tisíc občanů, kteří jsou z různých důvodů v zahraničí, na cestách, z důvodů samozřejmě zcela legitimních. Často jde třeba o mladé lidi, kteří samozřejmě mohou mít zájem vyjádřit svůj politický názor na další směřování země apod. A jenom proto, že se třeba připravují na nějakou další fázi svého povolání v životě, tak tu možnost mají, řekněme, extrémně ztíženou nebo po praktické stránce znemožněnou. To je věc, kterou bych hrozně rád tady teď podpořil, jakkoliv se to bezprostředně nedotýká této konkrétní novely, to je, myslím, evidentní, ani to nezkouším žádným způsobem naznačovat.