Děkuji, dobrý den, kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající, já bych se chtěl k tomu materiálu a potažmo k navrženým usnesením také vyjádřit. Tady byla řeč odcházejícího kolegy Nytry o vznešených cílech, které si možná můžeme dovolit, když budeme mít dost peněz a tak. Já jsem vysokoškolský učitel aktivní, hodně se vidím s mladými lidmi, oni to vidí trošku jinak. Mně to připadá, že to je takové jako... Já jsem se pokoušel, tak jak to dělám při vysokoškolské výuce, vymyslet nějaké přirovnání, nějaké podobenství. Trochu mně to připadá, jako když jsme v baráku, řešíme, že bychom rádi na hezkou zahradu ven. To je pěkný cíl, který, když na to budeme mít, tak si uděláme hezkou zahradu a půjdeme na zahradu. Ale ti mladí, oni to vidí trošku jinak, oni to vidí tak, že jsou v baráku, který hoří. Ten odchod na tu zahradu, to není hezký cíl, to je záchrana života. Mně připadá, že to je to základní paradigma, kterým je potřeba se na to dívat. Zelená dohoda není něco, co tak jako je hezký cíli, který, když zbudou peníze, tak si pohrajeme a budeme mít taky ještě pár solárních elektráren. Mladá generace to vnímá tak, že jí jde o život. Myslím, že ta korona krize názorně ukázala, že ty krize fakt umí přijít najednou, umí šíleně udeřit, že prostě ta korona krize je ještě jako... To je jenom slabé varování. To ještě může být o hodně horší. Když se díváme na ty klimatické změny, úplně jednoduchý příklad, já jsem už ho použil při jednání na evropském výboru. Dost se řeší to, že malárie se velmi snadno může přesunout o pár stupňů zeměpisné šířky na sever. Najednou místo aby takříkajíc její zeměpisné rozšíření končilo někde na jižním Balkáně, tak to můžeme mít s plnou silou tady. A takových věcí je hrozně moc. Takže to, proti čemu my musíme poměřovat věci, jako je Green Deal, tak není business as usual, jako nebude business as usual, prostě něco každopádně bude jinak, každopádně to bude stát hrozných peněz, nevíme kolik, to se nedá podle mě spočítat, protože nevíme, co všechno bude špatně. Ale přesto proti tomu, vlastně to je ten etalon, proti kterému to musíme poměřovat. To mě mimochodem zrovna trošku mrzí, že to je aspekt, který jsme se snažili v navrženém usnesení od evropského výboru také zmínit, že i nicnedělání bude mít své náklady, ne malé, zrovna tento aspekt také vypadl z toho navrženého konkurenčního usnesení. To je jedna věc.

Druhá věc, jednomyslnost v oblasti zdanění energií. Já připomínám, že ve stanovisku dožádaného výboru odborného, který má různé věci na starosti, vč. životního prostředí, tak toto nebylo. Já s tím mám vážný problém, s takto striktním, zásadním odmítáním této možnosti. Tady, pokud vím, tak se neřeší to, že by byla nějaká jednotná evropská daň, ale to, že aspoň ty základní parametry by se mohly v něčem nastavovat společně, to jsou pak přesně ty věci, jaké udělat tarify vůči třetím zemím typu zde zmíněná čínská ocel apod. Já si myslím, že tomuto se apriorně zavírat je špatně, nezaslechl jsem žádnou kloudnou argumentaci, proč na tom lpíme, na té jednomyslnosti, nevím, proč... Žádné dobré důvody pro to nevidím, naopak vidím dobré důvody na to, opatrně, v klidu, s rozmyslem, ale přemýšlet, kde v těchto věcech můžeme táhnout víc za jeden provaz, např. se bránit daňovým rájům. Za ty nikdo není moc happy, kromě těch, kteří ty daňové ráje provozují.