Z vlády do Parlamentu míří ostře sledovaný návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který má (kromě jiného) zvýšit ochranu před pasivním kouřením tím, že zakáže kouření v restauracích, hospodách, barech a diskotékách. Tak, jako zatím vždy při předchozích podobných pokusech, se rozpoutala živá nejen mediální debata (to je velmi dobře) mezi příznivci a odpůrci takovéto regulace. Dovolte i mně, jakožto jednomu z těch, kdo v této věci budou mít skoro poslední slovo (po nás senátorech může být v případě našeho nesouhlasu ještě jednou na tahu sněmovna a každopádně bude na tahu prezident), dopředu avizovat, co si o problému myslím.

Jsem biolog (a také nekuřák), který se třicet let věnuje výzkumu chorob plic a oběhové soustavy. Z odborného pohledu není nejmenších pochyb o výrazné zdravotní škodlivosti kouření nejen pro aktivní, ale i pro pasivní kuřáky. V ČR ročně zemře výlučně v důsledku pasivního kouření zhruba 3,5 tisíce lidí (t. j. podíl více než 3%). To je podobně jako na cukrovku a její komplikace, víc než na mozkovou mrtvici, čtyřikrát více než v dopravních nehodách. Jsem přesvědčen, že to jsou čísla, se kterými stojí za to zkoušet něco udělat.

Odpůrci zákazu kouření v restauracích a podobných zařízeních tyto nesporné údaje nezpochybňují. Zaměřují se místo toho na svobodu občanů rozhodnout se pro sebepoškozování a zejména na svobodu podnikatelů jim to za úplatu umožnit, resp. na nepřijatelnost toho, aby stát tyto svobody omezoval. Velmi časté jsou emotivní extrapolace ve smyslu "dnes se zakáže kouření, zítra alkohol, pozítří mimomanželský sex…”

Všechny argumentace tohoto typu, s kterými jsem se zatím setkal, zcela pomíjejí základní fakt, že totiž smyslem této regulace není chránit kuřáky před jejich návykem (byť i oni by si to možná zasloužili - v průměru zkracuje kouření život o 15 let, nemluvě o jeho kvalitě), nýbrž chránit před jejich návykem nekuřáky. Plně zde platí úplně nejzákladnější poučka svobodné společnosti - svoboda mé pěsti končí před sousedovým nosem. V tomto případě konkretizováno - svoboda mé cigarety končí před…tímtéž.