Kdo vztáhne ruku na ženu s cílem jí ublížit, ten není normální a musí být potrestán. Násilí mezi slušné lidi prostě nepatří.

Ale Istanbulská úmluva jen těžko pomůže v boji proti domácímu násilí. Za to však obsahuje několik nebezpečných věcí, o kterých samozřejmě protagonisté taktně mlčí. A i já se přiznám, že s naprostou většinou obsahu Úmluvy souhlasím, zároveň je ale důležité si přiznat, že vše reálné - všechna trestněprávní hmotná ustanovení - týkající se boje proti domácímu násilí, co po nás Úmluva požaduje, už v právním řádu máme. A nebráním se diskuzi o zpřísnění, jsem pro, ale ani k tomu Istanbulská úmluva nepomůže. To si totiž musíme odmakat sami, vlastními zákony, ne ratifikací ideologické úmluvy.

Ďábel je ale skrytý v detailu.

Istanbulská úmluva je plná ideologického balastu, který prostě do našeho právního řádu nepatří. Tak například:

Článek 8: povinnost státu „přidělit přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost.“