Kdo vztáhne ruku na ženu s cílem jí ublížit, ten není normální a musí být potrestán. Násilí mezi slušné lidi prostě nepatří.

Ale Istanbulská úmluva jen těžko pomůže v boji proti domácímu násilí. Za to však obsahuje několik nebezpečných věcí, o kterých samozřejmě protagonisté taktně mlčí. A i já se přiznám, že s naprostou většinou obsahu Úmluvy souhlasím, zároveň je ale důležité si přiznat, že vše reálné - všechna trestněprávní hmotná ustanovení - týkající se boje proti domácímu násilí, co po nás Úmluva požaduje, už v právním řádu máme. A nebráním se diskuzi o zpřísnění, jsem pro, ale ani k tomu Istanbulská úmluva nepomůže. To si totiž musíme odmakat sami, vlastními zákony, ne ratifikací ideologické úmluvy.

Ďábel je ale skrytý v detailu.

Istanbulská úmluva je plná ideologického balastu, který prostě do našeho právního řádu nepatří. Tak například:

Článek 8: povinnost státu „přidělit přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost.“

Takže ve skutečnosti se stát zaváže k nalévání peněz organizacím, které si na těchto bohulibých tématech postaví svůj byznys.

Článek 12: „Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“

Pod to mohou různí aktivisté schovat opravdu cokoliv. Dotkne se to i tradic, jako je velikonoční pomlázka? Jak čtu text Úmluvy, tak ano, protože Čl. 12 dále říká: „Strany se zasadí o to, aby žádný akt násilí ve smyslu této úmluvy nemohl být ospravedlňován kulturou, náboženstvím, tradicí či tzv. “ctí”.“