Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já chápu snahu o zvýšení prestiže Senátu, chápu, že jednou z možností, jak zvýšit tuto prestiž, je zvýšit volební účast, tak, aby Senát vlastně nějak zintenzivnil svoji váhu a podobně. Ale nepovažuji tuto snahu, to znamená předložení tohoto systému volebního, za šťastnou. Řeknu vám několik argumentů, které jsem získal v diskusích s mnoha lidmi, předložením několika argumentů, proč ji nepovažuji za šťastnou.
Jedním z argumentů, který jsem zaslechl, s kterým se ztotožňuji, byl argument ten, že ten volič bude muset zaškrtnout, jak jsme tady slyšeli, minimálně tři kandidáty. Tak jak jsem slyšel, i z mého pohledu to může být někdy problém, proč zaškrtávat tři kandidáty, když jsem ztotožněn pouze s jedním nebo případně se dvěma. Toho třetího bych nějakým způsobem volil proti své vůli. To je asi první argument.
Druhým argumentem je to, že často v senátních volbách se stává, že ve druhém kole voliči vyvažují poměr zástupců jednotlivých stran, stalo se to třeba u ODS v těch prvních senátních volbách nebo v těch posledních se to stalo hnutí ANO, možná, že zástupci z těch větších stran si řeknou, to je dobře, chceme ten australský systém, aby ta naše strana v tom druhém kole nebyla tímto způsobem separovaná. Jenže, tak jak všichni víte, z velkých stran se časem mohou stát strany malé a naopak, takže si myslím, že ani pro ty zástupce z těch větších stran to není pádný argument.
Bylo tady řečeno, že vyhodnocení tohoto volebního systému je velice složité, pro voliče absolutně nepřehledné. Odehrává se někde v přítmí. Pak volební komise, která zasílá výsledky někam na vyhodnocení na Český statistický úřad apod. Celý ten princip toho hodnocení je velice těžko pochopitelný pro laickou veřejnost. Obávám se, že by to byla velká bariéra pro to, aby s tím veřejnost, voliči byli nějakým způsobem souzněni.
Myslím, že tímto způsobem ty voliče nepřilákáme, naopak, že by to mohli považovat za jakousi snahu Senátu o nějaké volební inženýrství, za nějakou lacinou snahu, jak zvýšit prestiž Senátu.
Mě tam pak zarazilo také v té důvodové zprávě, že může dojít k tomu, že zvítězí senátor, který dostal 13procentní podporu, to znamená 13 procent těch hlasů v prvním kole, což mi tak trošku přijde, nechci to nějak hanit, ale že může být zvolena jakási v uvozovkách šedivá myš, možná si myslím, že pro tu veřejnost je zajímavé, že v tom druhém kole pak nastává ten boj muže proti muži, případně abych nebyl nařčen z genderismu, muže proti ženě nebo ženy proti ženě, že prostě se z té volby vyseparuje ten silný jedinec v tom druhém kole.
Dalším důvodem je asi to, že, jak tady bylo řečeno, v Evropě se tento australský systém aspoň podle mých informací uplatňuje pouze při volbě prezidenta v Irsku, jestli mám dobrou informaci, potom v Indii, volby do dolní komory australského parlamentu. Tento způsob volby je ve světě velice ojedinělý. Zase podle mých informací, slyšel jsem, že o tomto způsobu volby bylo referendum ve Velké Británii, kde se 70 procent voličů vyjádřilo proti, za zachování toho systému, který je tam teď. Česká společnost samozřejmě asi není tak konzervativní jako společnost ve Velké Británii. Nicméně, myslím si, že ty senátní volby zase nemají tak dlouhou dobu trvání na to, abychom ten systém nechali nějakým způsobem běžet, abychom nějak zběsile dělali nějakou úpravu, jen a jen proto, aby se zvýšila volební účast. Spíš vidím tu roli posílení Senátu v tom, že ty výstupy ze Senátu jednotlivých senátorů budou v tom českém politickém prostředí zaznívat silně, k čemuž si myslím, možná budeme mít v blízké době nějakou příležitost.
Děkuji za pozornost.
Ing. Ladislav Kos
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
