Senátor Láska: Peníze jsou víc než zdraví nebo čest ženy. A to násobně

Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Pane ministře, když jste měl úvodní slovo, tak jsem tak tiše neutrálně přitakával, když jste měl ten druhý vstup, tak už jsem zuřivě kroutil hlavou. To není spor, ani politický, spíš spor o vnímání společnosti. Já si totiž myslím, že to, co jste tady říkal, jak se to, co se zlepšilo za těch 30 let, že už nikdo neuvažuje o tom, že znásilněná žena si to způsobila sama, nevhodným oblečením, nebo že ženy jsou ekonomicky závislé na mužích. To je to, že si lžeme do kapsy. Za těch 30 let, já jsem od roku 92 policista, od té doby jsem byl buď policista nebo advokát, jsem této trestné činnosti velmi blízko.

Anketa

Bojíte se Vladimira Putina?

Bojím

Nebojím

96%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 18316 lidí

Za těch 30 let se změnilo strašně, ale strašně málo. Něco jsme prokopali v zákonech, přijali jsme některé dobré věci, vykázání třeba pachatele domácího násilí, super věc, která funguje, dílčím způsobem jsme něco změnili. Ale co jsme nezměnili, nezměnili jsme vnímání společnosti. Můžu vám ukázat učebnici kriminologie, která je 5 let stará, kde je napsáno, že prostě žena nevhodným oblečením si zvyšuje riziko toho, že bude znásilněna. Učebnice kriminologie. Ekonomická závislost žen na mužích. Prostě dnes je to tak, že když muž tu ženu vykopne, když má malé dítě, když je na mateřské, tak ona je úplně v háji. Pokud ten muž je hajzlík a neplatí jí, nemáme systém, který tu ženu ochrání. Dostáváme ženy samoživitelky s malými dětmi na hranici životní bídy. Neustále, když dojde k nějaké diskusi o trestném činu znásilnění, podívejte se na tu diskusi, jak obrovské množství je tam relativizujících prohlášení. To není jenom, že se budeme bavit o nějakém dnu sociálních sítí. Podívejte se na prohlášení pana Dominika Duky, podívejte se na prohlášení, nechci toho kolegu tady vyloženě jmenovat, protože to trestní řízení běží, vy asi víte, o kom mluvím, podívejte se, jak se k tomu stavěli někteří i politici, my politici, protože měli toho člověka rádi, relativizovali tu činnost, relativizovali oběti. My tu máme na jednu stranu presumpci neviny pachatelů, to je jasné, to respektuji, ale nemáme presumpci neviny obětí. Takže po dobu vyšetřování sexuální trestné činnosti, tak my si strašně dáváme pozor, aby nikdo neublížil tomu potenciálnímu pachateli, v pořádku, ale po těch obětech můžeme plivat a šlapat v diskusi, jak chceme, a probíhá sekundární, terciární viktimizace jako vyšitá. Jestli chceme něco změnit, musíme otevřít oči, že naše společnost za 30 let od revoluce v této oblasti postoupila o maličký kousek. Pokud si budeme lhát do kapsy, že ta změna je velká, tak fakt není. Ne všechno změní zákon. V této problematice je problém v naší společnosti. Nejsme schopni otevřít oči, říct, že je to náš zásadní problém, to radši budeme bouřlivě diskutovat o tom, jak je hrozný islám, co všechno dělá se ženami, jenom abychom dovedli pozornost od nás, že jestli my máme nějaký problém, se sexualizovaným násilím, s domácím násilím, ten úplně první problém je, že jako společnost si neumíme připustit, že ten problém máme. Když to neuděláme, tak to samozřejmě nebudeme řešit. Budeme si hrát na řešení. Ale to faktické řešení nebude.

Z těch konkrétních věcí, kolegyně Seitlová už to tady řekla, vyšetřování sekundární viktimizace, tam jsme se posunuli o maličký kousek. Pořád polovina obětí sexualizovaného násilí při vyšetřování, objasňování té trestné činnosti, zažívá sekundární viktimizaci. Ať už je to, že nemají dostatečná opatření, že nemají specialisty na ten výslech, ale že tam není ani systematická ochrana obětí. A tady už bych přešel na otázku práva a zákonů, protože obrovský problém našeho trestního práva je, že on je zaměřen na pachatele. Musíme usvědčit a potrestat pachatele. Ale součástí trestního řízení, součástí trestního práva jsou i oběti. Naše trestní právo na oběti myslí úplně minimálně. Od základních věcí, jako je právo na informaci, na ochranu, na pomoc, je to tam jenom symbolicky, v praxi je to ještě potlačováno. Opravdu my to trestní právo máme postavené na tom usvědčit a trestat, ale už ne chránit oběti. To je opravdu systémový problém našeho trestního práva celých 30 let. Nejsme schopni do toho sáhnout.

Pokud jde o diskuse o té právní kvalifikaci, to bylo to, co jsem vám na začátku jako přitakával, že zase... Taková zkratka nás politiků je, máme problém, změníme zákon, přepíšeme kvalifikaci, všechno se vyřeší. Ono to tak nefunguje, protože daleko větší problém je v té operativě, než v tom zákoně jako takovém. Asi by to nějakou změnu chtělo, ale sáhnout do kvalifikace trestného činu je vždycky oboustranné. Ono to může přinést plusy, minusy, judikatura si musí sednout, další věci. Takže tam chápu, že by diskuse měla být naprosto klidná, věcná. Bohužel ve veřejném sektoru nebo ve veřejném prostoru se zase ona scukla na to, jestli žena bude muset dávat písemný souhlas, jestli bude muset to dávat s ověřeným podpisem a já nevím s čím. Ale tady sám vidíte, pokud ve společnosti na takto vážné téma přistoupíme k diskusi takovýmto zesměšňujícím způsobem, tak to je vlastně relativizace toho problému. Místo aby si společnost řekla, jo, my to fakt musíme řešit, tak si sdílí na Facebooku formuláře o tom, na vyplnění před sexuálním stykem. Už tam vidíte ten přístup veřejnosti. A teď se omlouvám, že se obracím na vás, protože vy jste tu z pozice ministra spravedlnosti, to není problém váš ani vaší vlády, to je problém naší společnosti, ale vy jste teď pro mě jakoby partner v té diskusi, tak se na mě nezlobte, že se s tím obracím na vás.

V té kvalifikaci přitakávám, to nechť udělají právníci, ať je to zcela bez emocí. Co naopak emoce vyvolává, zcela logicky, je ta výše trestu, vy jste ji tu zmínil. A to nejenom z toho pohledu, že bychom chtěli vidět krev těch pachatelů, aby byli fakt tvrdě potrestaní, ale to je o tom, za jak závažné považujeme tyto trestné činy. Protože trestní zákon má nějaké vyjmenované trestné činy, jim dává určitou škálu trestů. A podle výše těch trestů my jako stát a společnost říkáme, jak závažné ty trestné činy, které máme trestat, jsou.

Mgr. Václav Láska

BPP
Tento profil nevytvořil Václav Láska, proto zde není aktivní
senátor

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

A když to úplně zjednoduším, když se podíváte na náš trestní zákon, náš trestní zákon říká: Peníze jsou víc než zdraví nebo čest ženy. A to násobně! To je zase to špatné, to je ta ostuda. Poznamenal jste správně, že u těchto trestných činů velmi často bývá problém dokazování. Protože jednak někdy to bývá trestná činnost jenom mezi čtyřmi očima, jednak bohužel je to negativní trend, v rámci rozpadu partnerských vztahů se používá skutečně obviňování z násilí na dětech, ze sexuálního násilí, velmi často jako pomsta vyřizování. Takže je to trestná činnost, která je složitá na dokazování. Ale od toho tu máme zásadu in dubio pro reo. Pokud se trestná činnost neprokáže, ten člověk má být osvobozen. Chápu, když se někomu neprokáže trestný čin znásilnění, že je osvobozen, protože prostě nejsou důkazy. Chápu to, jsem právník. Ale nechápu, když mu je to prokázáno a on odejde s podmínkou. To přece prostě nejde. A zase tu sleduji takový trend českého soudnictví, že když nevím, jestli to spáchal nebo ne, tak mu prostě dám podmínku, ono se nic neděje, vlk se nažral, koza zůstala celá. Takhle to fungovat nesmí přece. Ty tresty skutečně musíme zvednout, s tím, že já budu respektovat, že pokud se někomu neprokáže podle všech zásad trestního práva ten trestný čin, tak bude osvobozen. To se nedá nic dělat. Ale pokud se mu prokáže, musí dostat trest přiměřený tomu, co způsobil. Tato polovičatost, že prostě, nejsem si úplně jistý, ale vyslovím vinu a dám mu podmínku, to je alibismus.

Asi poslední, co jsem chtěl zmínit ještě, na to, jak společnost přistupuje k této trestné činnosti, jak ji vnímá, to, co mně třeba vadí, nebo mně toho vadí spousty, ale čeho si vždycky všimnu u takových těch trestných činů, kdy dlouho někdo páchal nějaké sexualizované násilí, kolikrát 10, 20 let, pak to praskne, my to řešíme... Ale víte, co je tam to děsné? Že za těch 20 let to nikdo neřešil, že pak se ukáže, že ten o tom věděl, že tady si stěžovali, že tady tomu nadřízenému to řekli. A všichni to hodili do koše. Vykašlali se na to. Já se musím ptát: Proč? Proč, když někdo, kdo dostane oznámení o sexuálním násilí na ženě, proč mlčí? Bojí se? Dluží něco tomu pachateli? Myslím si, že to je právě odraz té společnosti, kde většina těch mužů, kterým to bylo oznámeno, si v té hlavě řekne: Vždyť se jí tolik moc nestalo! Takže problém... Máme část problému v zákonodárství, děláme to strašně pomalu, ale postup tam je. Ale tam, kde stojíme a přešlapujeme na místě, je naše společnost, která v tomto pořád zůstává 30 let zpátky a neodpovídá prostě moderní společnosti roku 2022.