Někdo je zděšen, protože se bojí o další osud demokracie v naší zemi. Někdo se naopak ptá, za jak dlouho se podaří demokracii přetvořit v systém, kde budou „vládnout“ lidé bez politiků (respektive jen za dozoru těch pár, kteří to s národem myslí opravdu dobře).

Ti, kteří si přejí demokracii, jejímž nejvyšším zákonem je Ústava a Listina základních lidských práv a svobod, jsou v rozpacích a hledí do budoucna s obavami. Nezačíná dneškem něco, co bude ve svém důsledku ohrožovat i všechny ty, kteří si to ve volbách ze strachu a vzteku vyřídili s „těmi nahoře“? Nevyřídili si to však ve své emoci především se svou vlastní budoucností a se svými potomky? I to ukáže čas.

Co se v letošních volbách opět potvrdilo, je skutečnost, že nečinnost poražených demokraticky orientovaných stran, které usilují o ukotvení naší země ve společenství západní civilizace, může vést k fatálním a nedohledným důsledkům. Neboť zápas o naši zemi skutečně začal. Na řadě bude boj o osobu prezidenta a vzápětí o Senát. Chtějí-li nás někteří politici vyvést z Evropské unie a z NATO, musí ovládnout Senát do té míry, aby bylo možné uskutečnit zásadní změny v Ústavě. A musí svou destruktivní protidemokratickou silou zasáhnout do krajských voleb a za čtyři roky posílit své postavení ve volbách sněmovních. A pak bychom na dobu svobody a demokracie zřejmě opravdu mohli opět jen vzpomínat. Nicméně po celou tu dobu mohou znevěrohodňovat ústavní principy naší liberální demokracie až ke zchřadnutí…