Médii koncem minulého týdne proběhla téměř na okraji většího zájmu informace o tom, že ministr financí Andrej Babiš zvažuje opět (pokolikáté již?) odklad spuštění projektu elektronické evidence tržeb (EET). Patřím k dlouhodobým kritikům tohoto systému, neboť se domnívám, že jeho dopady na podnikatelské prostředí v naší zemi budou drastické a že efekt vyšších daňových výnosů v řádech desítek miliard korun je zcela mimo realitu. Nezdar a potřeba odkladu EET by mě tedy měly těšit, přesto tomu tak ale není. 

Předně považuji za nehorázný způsob, jakým se o záměru odložit start EET statisíce našich podnikatelů a živnostníků dozvídají. V médiích se dokonce objevila zpráva, že jde o spontánní nápad ministra financí, o kterém lidé z jeho úřadu pořádně ani nevěděli. Tento nápad byl pak jen na okraj zmíněn v rámci nějaké diskuse s tím, že se vše zvažuje a rozhodnutí padne v srpnu. Tím informace končí. Žádná tisková zpráva, žádné oficiální vysvětlení na příslušných webech, žádné dementi. Oficiální server k EET jen radostně oznamuje, že roadshow k popularizaci tohoto šmírovacího systému dorazila již také do Prahy.

Tento postup považuji za další projev neúcty a opovržení ze strany současného vedení Ministerstva financí a ze strany Andreje Babiše vůči všem slušným podnikatelům a živnostníkům. Je naprosto nestoudné, že stát necelý půlrok před spuštěním EET po již tak zdlouhavých přípravách není schopen těmto lidem s jistotou říct, jak to tedy bude, a sdělit tak elementární informaci, jakou je termín, odkdy se na ně povinnost evidovat tržby začne vztahovat. 

Krom toho, že tento stav vrhá podnikatele do nejistoty, odklad EET pro ně může znamenat i ztráty v podobě zbytečně vynaložených financí, které by do pořízení potřebného vybavení, internetového připojení a dalších náležitostí mohli investovat později anebo dokonce nemuseli investovat vůbec. Ministr financí se totiž zároveň nechal slyšet, že EET by se prý nakonec nemusela vztahovat na podnikatele s malým obratem a týkala by se jen plátců DPH. Ale opět ani zde se nedozvídáme nic definitivního, vše se prý zvažuje a rozhodne později. To považuji skutečně za vrchol pohrdání a vrchnostenské povýšenosti, neboť pokud ani po roce a půl tvorby tohoto systému nemá vláda stále jasno o tom, na koho se má vztahovat, říká tím v podstatě, že si může kdykoliv došlápnout na kohokoliv, nechť se všichni třesou strachy...