Věta ministra financí Ivana Pilného (ANO) je do nebe volající. "Omlouvám se za zlikvidované firmy, ale peníze šly do státního rozpočtu, mají z toho prospěch všichni lidé," prohlásil na zasedání rozpočtového výboru.

Co tím chtěl říct? Že stát může likvidovat lidské osudy, když krade ve prospěch tzv. nás všech? Tedy stát krást může? Omyl – nesmí! Důvěra ve státní správu je tak důležitá, že už měly odzdola nahoru padat hlavy všech, kteří se na tom podíleli. Ale je ticho po pěšině. Vlastně ne – ministr se omluvil. Co si ta tu omluvu postižená rodina koupí? Nic. A ještě musí poslouchat neuvěřitelné a skandální věty, že její peníze přece posloužily všem, tak o co vlastně jde.

Jde o to, že tu nemáme žádné znárodňování. Zatím. Postoj ministra za ANO však nasvědčuje, že to tak nemusí být. Budou se zase znárodňovat rodinné firmy ve prospěch státního rozpočtu? To už tady bylo. Po únoru 1948. Ten další má také osmičku - 2018. Čeká nás něco podobného? Ne, my žádné nechceme omluvy. My chceme slyšet, kdy se rodině nahradí škoda, a protože i ta půjde z rozpočtu nás všech. A kdo to do toho rozpočtu vrátí? Jména a vyhazovy z práce odpovědných úředníků chceme vidět. A padni komu padni – od toho posledního úředníka k místům nejvyšším.  A chceme to vědět do voleb. Protože po nich hrozí patrně ten  „vítězný“ únor, aneb likvidování rodinných firem ve prospěch státního rozpočtu.

Ministr Pilný to nechtěně prozradil. Už za tuto ostudnou větu by měl svou funkci položit. Obhajovat "znárodňování" za bílého dne, za současné likvidace konkrétních lidí a jejich celoživotní práce, to chce hodně silný žaludek. Alespoň víme, co by nás čekalo, kdyby ANO vedlo tuto vládu.     

Ivo Valenta
slovácký senátor

Převzato z profilu.