Nepovedený nebo možná jen uměle sehraný vojenský puč a především události, které nastaly po jeho potlačení, jsou podle mne toho jen dalším důkazem.

Asi nejsem sám, kdo nerozumí víkendovému pokusu části turecké armády o převrat. Proč byla celá akce tak špatně zorganizovaná? Proč neměl puč žádnou „tvář“, usilující o převzetí moci? Je vlastně možné, aby bylo něco jako vojenský puč v tak velké zemi potlačeno v řádu několika málo hodin? O to víc pak dostávají za pravdu spekulace, které mluví o tom, že turečtí vojáci mohli být vtaženi do předem připraveného scénáře a puč nebyl ničím jiným, než dobře připravenou předehrou pro události, které nastaly po jeho rychlém zažehnání.

Masivní zatýkání odpůrců autoritářského režimu tureckého prezidenta Erdogana, justiční i policejní čistky, neuvěřitelně rychlé sestavení nových speciálních policejních jednotek, které jsou vybaveny nevídanými kompetencemi a k tomu volání po opětovném zavedení trestu smrti. Nebo stíhačky, které mají podle Ankary „chránit“ vzdušný prostor Turecka. To není podle mého soudu obranná reakce turecké vlády proti vzbouřeným vojákům. To je jasný signál toho, že prezident Erdogan přinejmenším zneužil nezdařeného vojenského puče k tomu, aby v Turecku upevnil svou moc, stal se jeho neomezeným vládcem, a jak sám říká, zemi vrátil k islámským kořenům.