Podíváme-li se však na právní normu zblízka, zjistíme, že tento jednodušší zákon má ve skutečnosti o téměř sto paragrafů více než stávající právní předpis. Je těžko představitelné, že se v takovém případě může jednat o zjednodušující právní úpravu.

Nepopírám, že se zákonem lze v řadě bodů souhlasit, zaslouží si však podpořit? Je správné, že se snažíme implementovat evropské právo směrem k větší transparentnosti při zadávání veřejných zakázek. K návrhu mám ale řadu výtek. V prvé řadě nesouhlasím s podivným legislativním pozadím, na kterém návrh vznikal. Nejde jen o to, kolik k němu bylo v Poslanecké sněmovně podáno pozměňovacích návrhů (361!), ale i o to, kdo je podával. Nepřijde mi ukázkou kvalitní práce, když samo ministerstvo jako předkladatel novely, o jejíž přípravě se mluví již několik let, se pak ve Sněmovně přihlásí zhruba ke tvorbě 100 pozměňovacích návrhů. Jen pro informaci, opozice má na svědomí pouhých 16 pozměňovacích návrhů a zbytek, tj. zhruba přes 200 změn, iniciovali vládní poslanci. Je s podivem, jak je možné, že vláda, jež dlouhodobě kritizuje podávání přílepků k návrhům zákonů, sama obdobnými aktivitami příliš nešetří. A to nemluvím o školení k novému zákonu, která podle mých informací začala probíhat dávno před projednáváním návrhu zákona v dolní komoře Parlamentu. Lhostejnost, s jakou pak ministerští úředníci patrně přistoupili ke sdělování nových paragrafů uchazečům školení, mě přijde skutečně troufalá. Věděli snad zaměstnanci resortu, v jaké podobě nakonec zákonodárci návrh schválí, zvlášť pokud do ní oni sami podali 100 pozměňovacích návrhů? 

Kromě legislativního pozadí vzniku zákona je k novele možné uplatňovat řadu věcných výhrad. Jedním z výrazných a možná ne příliš viditelných nedostatků zákona je úleva pro zahraniční firmy, spočívající v tom, aby tyto firmy nemusely splňovat podmínku zaknihovaných akcií. Jedná se o informaci, která odhaluje skutečné vlastníky firem. Zatímco české společnosti ucházející se o veřejné zakázky musí onen požadavek zaknihovanosti splňovat, zahraniční firmy mají v tomto ohledu obrovský benefit. Ten ve svém důsledku ale narušuje rovný a nediskriminační přístup a představuje pro firmy, které chtějí utajit před státem své skutečné majitele, vodítko, jak třeba účelově založit společnost podle cizího práva... Zajímavá je také navržená úprava, podle které se nemusí zakázky malého rozsahu vypisovat a většině přímo neoslovených potenciálních uchazečů tak zůstanou utajeny. Kdo se tak o veřejných soutěžích dozví? Nabízí se odpověď, že zkrátka jen vyvolené oslovené firmy, které zadavatel obeslal s nabídkou.