Poté, co jsme začátkem ledna schválili v Senátu návrh novely autorského zákona, jejímž cílem je zcela jednoznačně osvobodit producenty a pořadatele, folklórní spolky, festivaly atp., od placení autorských poplatků a souvisejících administrativních povinností v případech produkce písniček, které nemají autora a jsou ryzím lidovým výtvorem, je míč na straně vlády a Poslanecké sněmovny. Ačkoliv si tento návrh, který jsem s několika dalšími kolegy inicioval, získal v Senátu širokou podporu a prošel poměrně hladce, je zřejmé, že nás čeká ještě mnoho práce na tom, aby došel do finále a byl potvrzen také v dalších fázích legislativního procesu.

Jednu z těchto fází má naše novela čerstvě za sebou, a sice vyjádření vlády. Ta se k zákonu vyslovila v minulém týdnu schválením svého stanoviska, které, přestože nemá rozhodující vliv na osud návrhu zákona, má doporučující charakter pro zákonodárce. Bohužel musím konstatovat, že ani přes podporu vládních senátorů našemu zákonu se vláda postavila spíše na stranu mocného Ochranného svazu autorského (OSA), kterému chce i nadále ponechat nárok na povinné ohlašování folkloristických akcí, přestože je ve výše uvedeném případu neautorské produkce naprosto neodůvodněné a nesmyslné.

Ačkoliv obecně vláda k novele autorského zákona zaujímá neutrální postoj, je pro mě zklamáním, že jej kritizuje právě v tak stěžejní otázce, jakou je ohlašovací povinnost pořádání folklorních kulturních akcí. Tuto povinnost totiž považuji u folklorních souborů, které většinou fungují na neprofesionální, dobročinné a dobrovolné bázi, za obdobnou zátěž, jakou jsou autorské poplatky samotné. Vláda ve svém stanovisku fakticky hájí pohodlí a jistotu správců autorských práv, tedy zejména právě OSA, která se především v poslední době stala terčem velmi ostré kritiky za způsob, jakým přistupuje k vybírání autorských práv. Pozice OSA se ukazuje stále silnější a její nároky na pořadatele a dodavatele kulturních akcí stále nenasytnější a nemravnější, a to zejména ve finanční rovině.