Vážené paní senátorky, páni senátoři, vážená paní ministryně,

tak strategií je mnoho ve všech možných oblastech, já bych v tomto případě úplně nevinil paní ministryni, že ten dokument nazvala Rozpočtová strategie, protože to vyplývá ze zákona o rozpočtové zodpovědnosti. Ministerstvo financí musí dělat tu rozpočtovou strategii. Ale... Dokonce nechci tady kritizovat ani ten pravděpodobný makroekonomický scénář těch hlavních ukazatelů, zrovna v den, kdy náš výbor projednával tuto rozpočtovou strategii, tak jsme byli také na jednání s ČNB, nebo s Bankovní radou ČNB, tam musím říci, že ČNB je o něco optimističtější v těch výhledech, než je tedy opatrné ministerstvo financí. Takže to jenom uvádím na okraj věci. Shodneme se na tom, že ten cíl, který je stanoven, je tedy v této strategii předpokládáno, že bude dosažen, samozřejmě se mi nelíbí, když porovnáte konvergenční program z minulého roku a z letošního roku, tak ten letošní konvergenční program je jaksi pesimističtější, než byl ten z toho minulého roku. Ale každá strategie kromě těch pěkných čísel, které se nějak vypočítávají, výdajové rámce, tak musí mít nějaký reálný obsah. Za těmi čísly musí být reálné výdaje. Když se pak podíváte na ty jednotlivé podkapitoly, když to řeknu, ty finanční vztahy toho státu, státního rozpočtu a státních fondů, třeba k rozpočtům úřední úrovně, k rozpočtům vysokých škol a podobně, tak já tam, řekněme, ty strategie vládní moc nevidím. Takže to samozřejmě vedlo i výbor k tomu, že jsme to jednak podrobně projednávali za účasti pana náměstka Karla Tylla, nemohli jsme si nevšimnout, že v některých těch oblastech, jako je třeba oblast finančních vztahů státního rozpočtu k rozpočtům třeba krajů, v kapitole ministerstva práce a sociálních věcí, jsou tam navrhovány prostě objemy naprosto nedostatečné. V zásadě ten problém, který se teď nějak řeší, ohledně financování sociálních služeb, nemyslím si, že zrovna šťastně, já jsem přesvědčen, že dvě miliardy jaksi ve více než bilionovém rozpočtu se najdou bez nějakých problémů, ale to tady nechci rozebírat. Ale přece stejný problém bude v příštím roce, za dva roky, za tři roky. To nebude tak, že budou výdaje na sociální služby se snižovat. Přesto ta strategie vychází z toho, že ty finanční vztahy v sociální oblasti ve vztahu ke krajům, a to jsou pouze sociální služby, budou buď na úrovni, na které byly v minulém roce, nebo se budou dokonce mírně snižovat. Takže to já nepovažuji za reálné naplnění té strategie. Samozřejmě podobné je to v případě školství, kde také vládní představa, teď nevím, jestli v roce 2021, je průměrný plat 45 tisíc ve školství. Když se podíváte na ty objemy a na ty finanční vztahy ke krajům, které tzv. rozdělují ty peníze, tak já tam nevidím, že bychom se dostali na 45 tisíc. Buď by muselo být méně škol, nebo nějaké další úspory ve výdajích ve školství. A mohl bych samozřejmě pokračovat, vysoké školy a další instituce.

To nás vedlo k tomu, že jsme upozornili na politický vzkaz. Senát upozorňuje vládu, že strategie v těchto případech neobsahuje reálné výdaje, které určitě nastanou se stoprocentní jistotou. A strkat hlavu do písku jako pštros si myslím, že není úplně ideální. To je na dokreslení usnesení výboru pro hospodářství.