Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já děkuji paní ministryni, že mezi nás přijela, a pokusím se vyslovit některé pochybnosti, které se týkají toho návrhu zákona a zároveň i našeho soukromí, respektive nebezpečí toho, že některé citlivé údaje by díky tomuto zákonu mohly být známé širšímu okruhu osob a institucí, než je nezbytně nutné.

Na úvod připomenu, že paní ministryně říkala, že norma, kterou máme před sebou, je jednak transpozicí směrnice Rady DAC 5 a zároveň, že je ještě také normou, která zavádí do našeho právního řádu další oprávnění pro správce daně, která mají sloužit k využití pro vnitrosprávní, nebo vnitrostátní, pardon, správu daní.

Já tady řeknu k tomu dvě věci. Ta první – a předpokládám, že paní ministryně ještě v průběhu rozpravy odpoví, je, že ta transpoziční lhůta uplynula 31. 12. 2017. To znamená před 3,5 měsíci.

A protože paní ministryně, ať v roli ministryně nebo náměstkyně, má poměrně už delší historii svého působení na ministerstvu financí, tak se ptám, proč nyní, téměř 4 měsíce po uplynutí transpoziční lhůty, tady předkládá návrh zákona, který tu transpozici naplňuje. A zároveň, jak je špatným zvykem většiny ministerstev přidávat další věcí, aby nebylo jasné, co je transpozicí a co transpozicí není.

Znovu opakuji – a je to často i požadavek kolegyň a kolegů – že by bylo správné a férové, pokud bychom transpozici směrnic dělali jako čisté transpozice. To znamená, abychom k tomu nepřidávali další věci, které chceme v zákonu změnit, neboť by to velmi zpřehlednilo náš právní řád a zpřehlednilo možnost projednávat transparentně ten návrh zákona tak, aby bylo zřejmé, že plníme skutečně jenom to, co jsme povinni naplnit z hlediska přijetí té směrnice.