Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tato mince má určitě dvě strany. Už tady zaznělo mnohé. Zazněla také věta, že dluhy se prostě musí platit. Ona s tím souvisí ještě další věta, dokonce lepší je dluhy vůbec nedělat. Věnovala se tady té problematice již delší dobu, asi od roku 2010, možná dokonce ještě déle. Navštívila jsem také sociálně vyloučené komunity a vím, jak těžko se tam lidem žije. Protože to, co vidíme my, tak to je jenom nad povrchem, ale v sociálně vyloučených komunitách platí lichva, kterou žádné zákony nedokážou potřít.

Musíme se podívat na rovnovážný stav. My jsme se v Poslanecké sněmovně již tímto také několikrát zabývali a došlo k určitému vyvážení vztahu mezi dlužníkem a věřitelem. To, co tady zaznělo, jak máme velké množství občanů v exekucích a že je k dispozici také Mapa exekucí – tam by mě zajímalo, podle jaké metodiky tato mapa byla zpracována. Dále se musíme podívat na to, že jsou zde občané, kteří splácejí hypotéky, splácejí spotřebitelské úvěry. A poctivě je platí, to znamená, ti nemohou pocítit dobrodiní například tohoto způsobu oddlužení.

Také zaznělo, jak špatně se žije rodinám, které jsou takto postiženy exekucemi a jsou v dluhových pastech. Musíme si ale uvědomit, že v těch rodinách žijí děti, které také mohou vidět vzor v nezodpovědném chování a nabírání si dalších a dalších půjček. I s tím úmyslem, že nebudou třeba spláceny.

Co se podařilo od roku 2010. Podařilo se zabránit záměru vymáhat exekučně dávky hmotné nouze. Tak to jsem považovala za nesmysl a proti tomu jsem nějakým způsobem bojovala. A podařilo se. Dále se podařilo prosadit nakonec vládním návrhem, byl to dvakrát poslanecký návrh, nakonec to prošlo jako vládní návrh, novela zákona o místních poplatcích, kdy děti v dětských domovech budou osvobozeny od poplatků za odvoz odpadu. Protože tyto děti potom po odchodu z dětských domovů byly postiženy exekucemi za dluhy, o kterých ani nevěděly.