Děkuji, pane předsedající, pane premiére, kolegyně, kolegové. Já mám kamaráda. Je to Syřan, oční lékař, a on mi před lety řekl: "To Arabské jaro, to je průšvih." Já jsem tomu nevěřila, já jsem říkala, to nemůže být průšvih. On říkal: "My máme úplně jiný styl života. Třeba v Sýrii fungují ještě kmenová uspořádání, jsou tam šarvátky. Vím, že ta vláda je špatně, ale na to jsme tam zvyklí." A já jsem tomu opravdu nevěřila. A když si s ním teď povídám opakovaně, tak mu dávám zapravdu.

My totiž vůbec nevíme, jak to tam chodí. Snažíme se těm státům vždycky vnuknout evropskou myšlenku, ideu o demokracii. Oni na to nebyli zvyklí. A nastává velká kolizní situace. A teď tady je Islámský stát. Islámský stát vlastně těží z toho, nebo vlastně možná rozpoutal to, co tam teď tam je, a podněcuje i exodus těch lidí pryč.

Já musím říct za sebe, že beru, pokud jsou ti lidé migranti, protože jim jde o život. Ale ekonomičtí migranti by tady příliš v Evropě neměli co dělat. A to si myslím, že se dá i nějakým způsobem zjistit, udělat jakési síto.