Odmítám pohrdání občany - oni jsou těmi, kterých se musíme ptát vždy jako prvních v řadě. Neexistuje, že dokonce na půdě parlamentu řekneme, že nejsme povinni se jich ptát a diskutovat s nimi o něčem vůbec!

„V otázkách bezpečnosti není povinností vlády s občany o ničem diskutovat a vláda se občanů nemusí na nic ptát.” I takové pro mne neuvěřitelné věty padly ve středu na půdě horní komory parlamentu. Ano - otázka bezpečnosti je povinností každé vlády. Musí vždy konat v zájmu bezpečnosti. 

Ale JAK bezpečnost zajišťovat, v jakém rozsahu, jakou strategií, zda a kým jsme skutečně ohroženi, zda politika vlády směřuje k míru nebo je proválečná, zda skutečně vláda má na mysli bezpečnost nebo prosazuje jiné zájmy, o tom se diskutovat musí hlavně s občany (s kým jiným taky?) a jich se ptát, jakou cestu vidí pro svou zemi za správnou a skutečně bezpečnou. Protože není jen jediné vidění světa, to by byl diktát několika lidí…