Děkuji, pane předsedající. Já mám vyměnit již pana řídícího naší schůze, našeho pléna, tak proto jsem jen využila přednostního práva, protože ve 12 ho mám střídat. Takže se omlouvám, že jsem takto vstoupila do debaty.

Já poslouchám vaše názory a samozřejmě souhlasím s usnesením, které je přijato VEU, protože se jeví i ze strany všech těch, kterých se dotýká, že stanovení tak, jak je časově i věcně postaveno, tak není reálné a způsobilo by řadu komplikací. Nicméně zaráží mě některá vyjádření, která zcela zpochybňují jak už věci, které se týkají nového směru technologií, které se odvíjí, tak i toho, že se snažíme o to, aby dopady provozu nejen automobilů, ale dalšího průmyslu a toho, co provozujeme na naše zdraví, na zdraví nás, našich dětí, byly omezeny. Víte, ta cesta není jednoduchá. A je strašně jednoduché říct: „Držme se toho, co tady máme a nám to vlastně nevadí, že 50, 100 000, 200 000 lidí umře dřív.“ Takhle to přece nemůžeme brát. Nemůžeme to brát tak, že tu máme důsledky naší činnosti, kdy víme, jak se nám zhoršuje kvalita zdraví našich dětí. To jsou alergie, to je spousta nemocí, které tu nebyly. Jen se podívejte na ty statistiky. Ano, znamená to, že tu bude mít i vyšší náklady. Ale co je pro nás prioritou? Co je pro nás hodnotou?