Před pár lety jsem se jako advokátka automaticky zapojila do týmu, pomáhajícího lidem proti porušování jejich práv v případě tlaku na vakcinaci a dušení v rouškách, kde se příliš věřilo firmám a lékařům, než by byly dány jakékoli jistoty. Jak jinak, právo je má profese, a chápala jsem to jako svou povinnost, když lidé přišli. A i když jsem čelila tak agresivním útokům a hrubým urážkám médií i některých lidí, zakázali mi dokonce blog, chodily takové anonymy, že mne nikdy nenapadlo, že něco podobného může nastat, neustoupila jsem. A mohu vás ujistit, že po letech všeobecného respektu k mé advokátní profesi to nebylo vůbec jednoduché.

Proč se k tomu vracím. Vzepřeli jsme se moci, a není to fráze. S mnoha kolegy jsem pak také podpořila občanské protesty na Václavském náměstí, vedle sebe nás tam stálo mnoho jmen, z nichž mnohá se teď ocitla v různých politických stranách a hnutích. Mají své plány, ambice, programy a je to zcela v pořádku. Já byla a zůstala (a zůstanu) ve svém rozhodování nezávislá, a jako takovou mne mé Kroměřížsko vyslalo do Senátu. Tím jsem se stala více “chráněná”. Musím říct, že se mi ulevilo, ten tlak na mou práci byl totiž obrovský. 

K té klasické práci jsem se už dávno výrazně vrátila a pomáhám opět hlavně obcím a městům ve všech směrech, občas to hodně potřebují. “Hlídám” též jejich věci v parlamentu. Píšu praktické právní publikace. Řešíme projekty výstavby… Zkrátka věnuji se právu, protože o tom je i Senát, a krásně to do sebe všechno zapadá.