Narodila jsem se v roce 1980 ve Vlašimi. Dětství jsem prožila v Praze, odkud pochází část mé rodiny. Rok 1992 jsem strávila u své tety a strýce v Sydney, kam jsem chodila do veřejné školy. Byla to pro mě obrovská životní zkušenost, která mě naučila být vnímavá k odlišnostem různých jazyků, národů a kultur a umět je respektovat, dokonce se jimi nechat obohatit. Ve dvanácti letech jsme se s rodiči a bratrem přestěhovali na statek v malé obci Dolany na Kladensku. Na Kladně jsem vystudovala gymnázium. Po maturitě jsem se vdala a přestěhovala se za svým manželem o pár kilometrů dál, do Doks, kde s našimi pěti dětmi bydlíme dosud.

Po narození mé první dcery jsem zahájila studium Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích jsem vstoupila do advokacie, nejdříve jako advokátní koncipientka u JUDr. Josefa Holuba, kladenského advokáta, a po advokátních zkouškách jako trvale spolupracující advokátka ve velkých advokátních kancelářích v Praze. Nyní jsem opět samostatnou advokátkou. Mám zkušenosti se všemi právními oblastmi, včetně obhajoby v trestním řízení. Nejvíce mě vždy zajímaly kauzy běžných občanů. Svět velkých korporací mi naopak k srdci nikdy nepřirostl, protože je pro mě většinou příliš odosobněný.

Záleží mi na budoucnosti naší země. Například na tom, aby se demokracie u nás nejen udržela, ale dokonce ještě prohlubovala. Věřím schopnostem společnosti neustále nacházet nová východiska. Nemám ráda ustrnutí v mrtvém bodě a proto jsem vždycky byla dost aktivní ve společenském životě. Založila jsem několik neziskových organizací a iniciovala poměrně dost občanských či kulturních aktivit. Věřím tomu, že civilizovaný stát se pozná podle toho, do jaké míry mu záleží na nejslabším ze svých členů a nakolik dokáže uspokojovat oprávněné potřeby všech bez rozdílu. A k tomu je třeba zapojit se do veřejného dění. Vedu k tomu se svým manželem i své děti a doufám, že se nám to daří.