„Zatímco západní média ho líčí jako skupinu džihádistů, odříkávajících Korán, Islámský stát v Iráku a Levantě zahájil ropnou válku o Irák,“ Poděsy „s Koránem v jedné“ -  „a kalašnikovem v druhé ruce“ – však z ISIL dělají právě „jen atlantická média“.

Kdo totiž zažil jeho teror sám, nemá pochyb, že je to „privátní armáda žoldáků, posbíraná ze všech koutů Země a řízená americkými, francouzskými a saúdskými důstojníky“. Se zadáním „rozdělit region v zájmu snazší nadvlády koloniálních mocností“.  

Mít ISIL za „ozbrojence víry“ brání poznání „temných materiálních zájmů, sledovaných jejich útokem“. Ta „verbež se však náboženstvím jen ohání“. Bulíkuje tím „zdání, že jejím zločinům žehná sám Alláh“.

„Atlantická média roní nad tisíci iráckých obětí krokodýlí slzy.“ „Lamentují i nad tím, jak konflikt dopadá na ceny ropy“. Za „barel vyrostla na 115 dolarů, tedy úroveň ze září 2013, už během pár dnů“. 

„Trhy dostaly strach hlavně z bojů o rafinérii v Bajdží poblíž Tikrítu.“ Ta  ovšem „vyrábí jen pro lokální spotřebu“. Tím rychleji tu hrozí „deficit  paliva i proudu“. Ceny ropy „nerostou díky přerušení irácké produkce, nýbrž poruchám v dodávkách“. Za stávajícího „převisu nabídky jim to nevydrží“.