„Evropská krize svrchovaného dluhu je využívána k dosažení tří cílů. Prvním je ochrana bankéřů před jejich vlastními omyly tím, že se náklady přesunou na bedra Evropanů. Druhým je změna pravidel, jimiž se řídí Evropská centrální banka. A třetím cílem je zrušení hospodářské a politické suverenity členských zemí Evropské unie.“

Mráz přichází i tu z Wall Street. Z jejího „marketingu pochybných finančních nástrojů, podpořených podvodným ratingem investičního stupně“. „Banka Goldman Sachs si vzala za vzor účetnickou praxi neblaze proslulé firmy Enron a zatajila rozsah řeckého veřejného dluhu, aby si řecká vláda mohla i nadále půjčovat podle pravidel Evropské unie. Když se provalilo, že německé, francouzské a nizozemské banky nestřádají v neudržitelné míře jen pochybné ´cenné papíry´ Wall Street, ale také portugalský, italský, irský, řecký a španělský svrchovaný dluh (PIIGS), udeřila druhá vlna krize.“

„První reakcí byla snaha zabránit německým, francouzským a  nizozemským bankám přijít o peníze. Místo restrukturalizace a odepsání části řeckého veřejného dluhu bylo rozhodnuto uvalit na bedra řecké populace rozsáhlá úsporná opatření. Snížily se mzdy a důchody, omezila se zaměstnanost a Řecku bylo doporučeno prodat státní loterii, komunální podniky zajišťující dodávky vody a přístavy. Ostrovy, jež tvoří součást národního dědictví, se měly prodat developerům podnikajícím s nemovitostmi.“

„Řecká populace se však nedala, lidé vyšli do ulic a bránili se policejním oddílům házením Molotovových koktejlů. Když  soukromé banky souhlasily s odepsáním části řeckého dluhu výměnou za kapitálovou infuzi daňových poplatníků EU a za řecké plnění balíčku úsporných opatření MMF, řecký premiér Jorgos Papandreu prohlásil, že je třeba zohlednit protesty řecké populace a umožnit národu o takovém rozhodnutí hlasovat.“

„To vyvolalo pobouření v řadách evropských politických elit a snahu EU přimět premiéra Papandrea rezignovat. Podobného osudu se dočkal i italský premiér Silvio Berlusconi.“