O verzi, kterou proponuje, neskrývá, že jen dedukuje. Indicie, z nichž čerpá, však nejsou z jiného světa. Nasvědčují, že Kreml hraje sofistikovanou partii  i tentokrát. A právě jí dá ránu z milosti „sociálně-ekonomické konstrukci“, zděděné po alkoholickém předchůdci. Vazalské pozici, v níž byla „ruská ekonomika jen klonem těch západních“. Coby „surovinový apendix“, závislý na dovozu technologií i většiny spotřebních artiklů a potravin.

Vládla mu „ekonomická elita, vrostlá do globálních elit“ - a „prosazující  jejich, a nikoli národní zájem“. Následkem byla i „nezávislost centrální banky na vlastním státu“. A tím větší „závislost na mezinárodních finančních kruzích.“ „Emise rublů výlučně proti dolarům, nakoupeným na měnovém trhu (a vkládaným do amerických státních dluhopisů).“ Dolarům, inkasovaným za ropu a plyn – a srážejícím Rusko do role surovinového přívěšku. „V případě deficitu vlastní měny (tak jako dnes) to jeho rozvoj brzdí. Páky, řídící ruskou ekonomiku, jsou v rukou západních finančních kruhů.“

Útok na rubl sází právě na to. Rusko má oslabit zevnitř i ve světě. „Vyvolat sociální nepokoje“ – a „dosáhnout změny ve vedení země“. Vrátit ji do kolen „klonu a satelitu“, dirigovaného Spojenými státy.

Ruským „strategickým cílem je ekonomická nezávislost“ („emancipace zpod západní nadvlády“). „Odpoutat rubl od dolaru“ je jeho alfou a omegou.  „Taktickým“ cílem pak „útok na rubl odrazit“ - a „ochránit vlastní  ekonomickou, ergo i společenskou stabilitu“. Řada náznaků signalizuje, že volí nevšední kombinaci: „druhý cíl (taktický, kurs rublu) krátkodobě obětuje“, aby tak – „v dlouhodobém výhledu“ - „dosáhlo druhého i prvého cíle (strategického, odpoutání rublu od dolaru)“.