Utley pak mapuje reálné pozadí "válek bez konce, jež Washingtonvyhrát ani nechce":

1) Válka je garancí "běžícího pásu kontraktů na dodávky z nosných volebních okruhů Kongresu, grantů pro univerzitní fakulty na strategická studia, nových rozpočtů na nové zbraně". Za "války si nikdo netroufne zpochybnit sumu, kterou si za ´obranu Ameriky´ vyúčtuje Pentagon".  

2) "Trvalý konflikt odkládá rozhodnutí o redukci zbrojních výdajů typu uzavření nadbytečných základen a zrušení duplicitních systémů." "KdyžShakespeare králi radil, že chce-li mít klid doma, měl by vést spoustu válek v zahraničí, trefil to přímo na hlavičku."  

3) "Rozpoutat válku je pro krále (a prezidenty) cesta, prověřená dějinami, jak si vydobýt popularitu a nemuset doma provádět tvrdé reformy tam, kde po tom problémy doslova volají. Válka je umožňuje odkládat." Jít George W. Bush do voleb s programem, zaměřeným na domácí priority - od "vyrovnaného rozpočtu", "reformy zdravotnictví" a "krachujících závazků sociálního pojištění" až po "obnovu upadající infrastruktury" - neměl sebemenší šanci. S programem, postaveným na dalším válčení, je "vyhrál i napodruhé". I "za cenu ještě většího deficitu a zvýšení státního dluhu o tisíce miliard".     

4) Z "trvalých krizí profitují soukromí ´kontraktoři´. V mírových dobách nejsou placeni, tak jako regulérní armáda, profitují z války či přinejmenším z toho, má-li Amerika víc nepřátel, před nimiž se musí mít na pozoru". V "Iráku a Afganistánu jsme jich měli stovky tisíc a skvěle placených (často bývalých vojáků)", zato "jejich dnešní džob většinou vynáší méně".