„Plány Washingtonu, jak ty na ´změnu režimu´, či vyřazení státu z provozu nebo rozdělení země podél sektářských hranic – končí fiaskem.“ A právě toto „fiasko způsobí fatální újmu vidinám Spojených států, deklarovaným před deseti lety Bushem juniorem, změnit ´Nový Střední východ´ v servilní enklávu vlastní moci.“

„Syrský triumf je kombinací koherentní lidové podpory armádě země tváří v tvář ničemnostem sektářských islamistů, pevné opory ze strany spojenců i rozpadu mezinárodních sil, které se proti nim sešikovaly.“

„Ekonomické útrapy, až po pravidelné výpadky dodávek energie, jsou dnes ještě horší, vůli syrského lidu k odporu však nezlomily. Vláda zajišťuje dostupnost základních potravin i vzdělávacích, zdravotních, kulturních, sportovních a dalších služeb.“ Své styky se Sýrií obnovuje i stále víc států a agentur OSN, jež se k ní doposud stavěly nepřátelsky. „Zlepšení bezpečnostní situace, nedávná dohoda mocností s Íránem i další příznivé diplomatické posuny jsou známkou toho, že ´osa odporu´ sílí.“  

V západních médiích o tom nepadne slova. Tady se o „povaze konfliktu a vývoji krize permanentně lže“. Zamlčuje se jak „podpora  takfiris  ze strany NATO“, tak úspěšné údery Syrské armády, vytlačující teroristy z lokalit, jichž se načas zmocnili. „Západem podporovaní teroristé od momentu, kdy jim příval zahraničních ozbrojenců umožnil zmocnit se v polovině roku 2012 částí severního Aleppa, ve skutečnosti strategicky ničeho nedosáhli.“

Profesor srovnává, co v zemi viděl v prosinci 2013 a letos v červenci. Před dvěma lety „byli hrdlořezové NATO sice z velké části Homsu aKusejru vytlačeni, v prastaré vesnici Malúla a pohoří Kalamún však byli stále a napadali i cestu jižně od Svejdy“. Letos už však mohl bez problému cestovat jak odtud do Damašku, tak Homsu a Lattákíje… 90 % hustě obydlených území má armáda pod kontrolou.“