Je o epizodě „studené války“, která se jepičím „vítězům“ do krámu nehodí. Pravá tvář obou pólů se v ní třpytí jako v básníkově kapce rosy:   

„8. ATENTÁT NA REAGANA

Píše se letní ráno roku 1984, sobota horká jako skoro celé newyorskéléto. Za oknem mého bytu na 34. poschodí v čísle 1623 na 3. Avenue se líně loudají skoro stojaté vody East River. Sobotní provoz na Franklin Delano Roosevelt Express Way, lidově FDR, je kolem deváté ještě slabý.

Dnes ráno jsem si chtěl trochu přispat. Po „dominové party“ s přáteli z vyslanectví, naší snad nejčastější zábavě v končinách, šklebících na nás pramálo přívětivou tvář. V osm hodin, ani snídani jsem ještě nedojedl, volá šifrér, že se mám zastavil v kanceláři s ´pár aspiriny, protože se nachladil´. Tak zní náš smluvený signál, že přišlo něco akutního, co bych měl vidět hned.

Snažím se zjistit, je-li to s ´nachlazením´ opravdu tak vážné. V kanceláři se totiž tak jako tak stavuji skoro den co den - projít došlé zprávy, odeslat další a všechno zkontrolovat - i když v sobotu či v neděli to logicky nebývá už v osm ráno. Na dotaz, zda je mu hodně špatně, začne ´šífa´ kašlat a hlásí, že se právě před chvílí měřil a má čtyřicítku, a abych proto nelenil, rychle na sebe něco hodil, oželel i ranní kávu a pospíšil si do úřadu.