Po Břevnovském založení Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické v roce 1878 se jižní Morava stala v osmdesátých letech místem několika významných konferencí a sjezdů českoslovanské i rakouské sociální demokracie. Právě zde se řešily a také vyplavaly na povrch vnitřní problémy, které sociální demokracie tehdy prožívala. K překonání krize v sociální demokracii měl přispět i nový časopis, který by usiloval o obnovení jednoty dělnického hnutí. Ten začal vycházet v srpnu 1885 pod jménem Rovnost a jeho prvním odpovědným redaktorem byl učitel a husovický rodák Pankrác Krkoška. V roce 1887 pak konečně vznikly podmínky pro sjednocení sociálního hnutí. Velkou zásluhu na tom měl vůdce radikálů české národnosti Josef Hybeš, jehož život je velmi úzce spojen s Brnem.

Protože rozpory v rakouském hnutí ještě trvaly, bylo rozhodnuto svolat slučovací sjezd českého dělnictva. Jeho přípravou bylo pověřeno brněnské dělnické hnutí a osobně právě Hybeš. Ten kvůli tomu již také natrvalo přesídlil do Brna.

Brněnský sjezd se konal o Vánocích 1887 v Lužánkách a jeho nejdůležitějším výsledkem bylo obnovení jednoty Českoslovanské sociální demokracie, přijetí rezoluce o národnostní otázce a schválení nového programu.