Státu dává některé své svobody a stát se na oplátku o něj stará a chrání jej. Thatcherovská definice státu z úst ministra financí, že „stát tu není od toho, aby se postaral o všechny“ a „když si někdo udělá děti, měl by být zodpovědný“, popírá ono dva tisíce let staré pojetí evropské společnosti.

Smlouvy, zvláště smlouvy podepsané, by se měly plnit. To platí i o dokumentu, který se nazývá Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL na volební období 2013–2017. Jeho přesným formulacím – přijatelným pro všechny subjekty – jsme věnovali mnoho času a úsilí. Právě proto, aby po prvním tuctu měsíců nové vlády nebylo voláno po revizi či znovupročítání jednotlivých tezí. „Pro případy, kdy druhý rodič neplatí řádně výživné, prosadíme zákonnou úpravu řešící zálohované výživné, poskytované za jasných podmínek státem,“ říká tento materiál, podepsaný i Andrejem Babišem.

V České republice žije více než půl milionu neúplných rodin, z nichž naprostou většinu tvoří matky s dětmi. Jejich situace je často zoufalá. Samoživitelky mají ztížené možnosti na trhu práce, mnohdy dostávají nižší plat či hůře placenou práci, neboť zaměstnavatelé jsou si vědomi všech možných komplikací. Přesto jsou však odpovědné za výchovu svých dětí, musejí zajišťovat všechny jejich potřeby a rozvíjet je, do toho se starat o bydlení, chod domácnosti… Pokud jejich bývalý partner nemůže či častěji nechce alimenty platit, znamená to pro ně jít do stresující, nejen časově náročné, právní bitvy.