Děkuji pěkně za slovo. Zaznělo tady toho dneska už řada věcí, řada argumentů. Řeknu pár poznámek. Nouzový stav na žádost vlády na 30 dnů nepodpořím. Byl jsem připraven nepodpořit žádný den, nicméně přikloním se k nějakému kompromisu, který vzniká. Je to dáno tím, že nevidím v posledních týdnech to, že by vláda využívala nouzový stav pro racionální adekvátní restrikce a opatření. Ta opatření, která jsou dělána, považuji za příliš radikální. Nelíbí se mi, že vlastně žijeme už 10. měsíc s COVID, a stále přichází vláda s plošnými patřeními, jako by nebylo jasné, že existují různé rizikové skupiny, ke kterým bychom zkrátka měli přistupovat jinak, a ty restrikce by měly odpovídat jejich míře restrikce.

Samozřejmě na začátku pandemie jsem rozuměl tomu, že jsme z toho všichni byli překvapení, vystrašení, a že vládě nezbývalo nic jiného, než plošné restrikce a plošná opatření na občany uvalovat, ale jestliže žijeme s COVID 10. měsíc, tak už bychom měli pochopit, že pro některé skupiny je tato nemoc, kterou nijak nepodceňuji, ani nepřeceňuji, tak že pro některé skupiny je více riziková, pro některé méně.

Je také iluzorní si myslet, že je možné žít s vypnutou nebo s polo vypnutou ekonomikou, aniž by to nemělo dlouhodobé efekty na společnost, na hospodářství, ale i na zdravotní systém. Přece i zdravotní systém závisí na tom, jak se ekonomice daří, nebo nikoli, a nejde v budoucích letech prosperitu společnosti, životní úroveň, ale i možnosti finanční zdravotnictví oddělit od toho, jakým způsobem dneska ekonomika funguje a jak je schopna nebo neschopna generovat daně, které prostřednictví veřejného rozpočtu i v systému zdravotnictví rozdělujeme.

Mně se zkrátka nezdají adekvátní některá opatření, která nepovažuji za smysluplná a účinná. Je to např. ten zákaz vycházení po 21. hodině. Copak si někdo skutečně myslí, že to je restrikce, která nějak dramaticky zlepší situaci v České republice, zvlášť ve chvíli, kdy po 21. hodině je všechno zavřené a lidé nemají de facto kam chodit? Vždyť je v tom přece obrovský symbolický aspekt omezení svobody, který Česká republika dlouhodobě nezažila, a připomíná válečný stav. A byť je COVID vážnou nemocí, tak já odmítám tu válečnickou rétoriku, která přispěla k tomu, že se v České republice vytvořila hysterie, kdy se mluvilo o mrazácích na ulicích, kdy se mluvilo o stadionech pro mrtvé. Považuji to za hysterické, ale i neodpovědné vůči těm skupinám obyvatel, které jsou zkrátka citlivější.

Nezdá se mi normální, abychom žili ve světě, kde nakupovat můžeme ve velkých supermarketech, zatímco malí obchodníci často nabízející stejné zboží musejí mít již měsíc zavřeno, a to už podruhé v rámci té druhé vlny, kdy i v té první vlně jsme je dramaticky poškodili. Přece není normální, abychom snižovali konkurenceschopnost těchto malých podnikatelů, malých obchodů, malých prodejen a uměle zvyšovali počet zákazníků velkým supermarketům a velkým firmám.