Celé další období ve vývoji člověka bylo ve znamení zbraně, ozbrojování a použití zbraně. Vládnoucí skupina nebo vrstva si však brzy uvědomila, že jedině odzbrojené bytosti zbavené možnosti zbraň si opatřit je možné dlouhodobě ovládat. Těžko by bylo možné očekávat, že by se otroctví tak dlouho udrželo, kdyby samotní otroci měli přístup k takovým zbraním, jako jejich majitelé. Bylo by nemožné, aby římská kultura tak výrazně formovala dějiny lidstva, kdyby nebyla podepřena pokročilými zbraněmi.

Byť je to často zneužívané klišé, ale v tomto případě je velmi přesným vyjádřením, jako červená nit se zároveň táhne celými dějinami lidstva strach vládnoucích z ovládaných. Proto ve středověku šlechta zakazovala pod hrdelními tresty vlastnictví nejen zbraní samotných, ale i technologií včetně jakéhokoliv nástroje, který by bylo možné použít jako zbraň. To sice nebylo možné realizovat důsledně, protože se musí sklizeň pokosit, obilí vymlátit a jak ukazují i dějiny našeho národa, i takové předměty mohou být účinnou zbraní. Ovšem meči z kalené oceli se nevyrovnají a nelze je použít jako kuši k boji na dálku.

S rozvojem technologií se zároveň vyvíjely i zbraně. Čím účinnější a s větším dosahem, tím větší strach u vládnoucí vrstvy vzbuzovala již pouhá představa, že by se dostaly do rukou ovládaných. Ani zde však nebylo možné být dostatečně důsledný, protože vládnoucí vrstva musela vést války a k tomu potřebovala ozbrojené mužstvo. Avšak mimo vojsko se vlastnictví zbraní stále přísně trestalo.

Přišla doba revolucí a ty byly sice vnějšně ve znamení boje ideálů, ale realizovány mohly být pouze zbraněmi ve vlastnictví ovládaných. Z nich jistě nejvýznamnější i v mnoha jiných ohledech, ale s naprostou určitostí ve vztahu ke zbraním a jejich vlastnictví byl boj amerických osadníků za nezávislost. Novou společnost v novém světě budovali idealisté, kteří však viděli daleko do budoucnosti. Tehdy byly položeny základy naprosto nového vnímání zbraní, vlastnictví zbraní a ozbrojeného obyvatelstva. Ideály rovnosti a naprosté svobody byly nemyslitelné bez vlastnictví zbraní nejširšími vrstvami, které také jsou díky tomu nejlepšími strážci svobody. Nejlepšími a nenahraditelnými žádnou institucí, žádným voleným sborem. Proto je také právo na zbraň druhým dodatkem k ústavě, která se nezměnila po dvě století. Prostřednictvím zbraní se tak americký lid stal pánem ve své zemi.

V Evropě zmítající se mezi revolucí a restaurací je trend přesně opačný. Revolucí dosazení noví vládci se po uchopení moci začali obávat o svá nově nabytá privilegia a začali svoje spoluobčany, kteří jim k moci pomohli odzbrojovat. Následná restaurace starého režimu udělala to stejné. Nástup diktátorských totalitních režimů jenom tento proces ještě více zrychlil a kodifikoval jej.