U brněnského soudu byl projednáván případ brutálního napadení, které měl spáchat mimo jiné jakýsi Kotlár. Ten je již dvacet let úředně považován za idiota. K soudu jej musel nejen doprovázet, ale přímo podpírat advokát. Kotlár sám nemohl takřka nic, ani se sám najíst, nebo konat intimní potřebu. Ač vinu vehementně popíral, soud jej uznal vinným. Tento výrok jej natolik rozrušil, že začal sám pobíhat po soudní síni, srozumitelně nadávat a gestikulovat.

Všichni zúčastnění zůstali z té proměny úplně paf. Z úředně uznaného idiota se během několika vteřin vyklubal laicky sice i nadále idiot, ale z odborného hlediska docela normální cikán. Vzápětí po této kouzelné proměně však vytanula přihlížejícím na mysli zcela praktická otázka. Když předstíral dvacet let idiocii, tak jistě pobíral nějakou sociální dávku, případně jeho rodinní příslušníci příspěvek na péči o idiota.

Mne tento problém zaujal také, a již jsem se chtěl rozepsat na téma, zda příslušný úřad sociální péče provede kontrolu a zda bude vymáhat zpět neprávem vyplacené sociální dávky od Kotlára a jeho rodiny. Bylo by to jistě logické.