Tento krok v sobě skrývá dvě úskalí, za prvé firma vydává dluhopisy proto, aby si získala kapitál například na další rozvoj, jelikož ale dluhopisy vydával a kupoval majitel firmy, žádné peníze zvenku samozřejmě nezískala. Pokud účel vydávání dluhopisů není naplněn, pokud je to obchod jen fiktivní, ve skutečnosti sloužící jen ke zkrácení daně, potom se z toho stává daňový delikt, a finanční úřad by daň měl doměřit, samozřejmě i s penále. Je třeba připomenout, že Pindík takto získá ročně 90 milionů korun čistého příjmu (tedy nezdaněných) a státní kase, kterou má na starosti tak uniká téměř 14 milionů korun samozřejmě také ročně.
Za druhé Pindík neprokázal, že v době nákupu měl k dispozici potřebnou částku přes jeden a půl miliardy korun.
Přitom je všem, kdo se kdy dostal do neblahého kontaktu s finančním úřadem, že důkazní břemeno je na plátci daně, ne na jeho správci. Pro jistotu přeloženo do češtiny, finančnímu úřadu stačí se něco jenom domnívat, dokazovat nemusí vůbec nic, zato nebohý občan se musí hájit a pokud mu to úřad přikáže, musí prokázat třeba i to, že v Sarajevu na Ferdinanda nestřílel.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV