Jako národ jsme optimisté, tak jsme si vždy mysleli, že to horší již být nemůže. A oni nás přesvědčují každým dnem, že opak je pravda. Nejen, že to může být horší, ale ono to také horší bude.

Znovu se musím vrátit k římskému rčení, které poopravilo naši přílišnou politickou korektnost. Když totiž charakterizovalo příchylnost osob podle jejich inteligence a charakteru, tak osel k oslovi a svině ke svini.

A tady se dostávám k paní eurocosi. Pro hnutí ANO jako celek je velmi výstižná druhá část rčení. Ale s paní Jourovou jsem velmi na pochybách, pro ni by se opravdu nejvíce hodila charakteristika osla. To, co předvádí den co den ve svých vyjádřeních, není nic jiného než hýkání osla.

Její předposlední výrok zněl, musíme se smířit s omezováním našich práv a svobod. Je to prý daň za zajištění bezpečnosti. V Praze jsou již dva tisíce kamer, v Brně zatím jenom kolem pěti set. Tyto kamery sledují každý náš pohyb a záznamy se uchovávají. Mohou s nimi pracovat lidé, kteří by se k těmto záznamům neměli vůbec dostat. Takto jsou protiústavně šmírováni občané, kteří se ničeho nedopustili. Již nestačí, že jsme sledováni podle toho kde a co nakupujeme, již nestačí to, že se s našimi osobními údaji beztrestně kupčí. Několik málo jedinců sice bije na poplach a opakuje celé pasáže z Orwellova 1984. Jejich varování se však míjí účinkem, protože většinová veřejnost pochoduje zcela smířeně do náruče totalitního režimu snad ještě ochotněji, než pasažéři transportu procházející bránou Arbeit macht frei. Bez odporu, odevzdaně.