Nešlo ale zdaleka o komunistickou propagandu, nejdůležitější byla paměť. Tehdy ještě žily miliony přímých svědků nacistické okupace a vlády nacistické ideologie. Pamětníci však odcházejí a nastupují generace pro které je nacistická okupace jen historickou kapitolou. Výchova a vzdělávání od mateřské školky potlačují jakékoliv zmínky bohužel nejen o okupaci, ale i o první Československé republice a komunistické diktatuře. Co vědí nejmladší generace o první republice? Snad jenom že ji vedl T. G. Masaryk, po němž bylo pojmenováno náměstí v každé české a moravské vísce? Průběh a výsledky druhé světové války se scvrkly na holokaust, a komunistická diktatura je uctívána a propagována jako období naprosté spokojenosti všech.

Paměť se vytrácí přímo úměrně indoktrinaci poválečných generací. A do takto připravené půdy se zasévá pocit viny za odsun Sudetských Němců. Něco podobného jako se děje v současném Německu. Tak dlouho jim propaganda vtloukala do hlavy, že jsou odpovědni za tragédii druhé světové války, že pocit viny mají i nejmladší generace, které s tím neměly nic společného včetně jejich otců a dědů. A výsledek takové indoktrinace a vypěstovaného pocitu viny je naprostá poddajnost německého národa šíleným vizím ještě šílenější kancléřky. Téměř nikdo se nevzepřel naprosto nesmyslného otevření hranic země milionům přivandrovalců, a už nikdo se nezajímá o bezmoc soudních a policejních orgánů, které nejsou schopny zákonně určené k deportaci ani najít, natož je ze země vyexpedovat.

Nastupující diktatura spolu s jí ovládanými médii a bohatě financovanými neziskovkami stejným způsobem infikuje pocit viny, stejným způsobem připravuje půdu pro kapitulaci lhostejného a poddajného národa. Pod příkrovem lží a manipulací se potom skrývá pravda. Přitom je nepopiratelné, že Sudetští Němci se provinili proti Československé republice a jejím národů, že proti republice povstali a za hajlování vyřvávali svoje hesla o návratu do Říše. Konec konců byl jejich odsun jen splněním jejich nejvroucnějších přání i když s nepatrným zpožděním. Druhá Československá republika jako země na straně vítězů druhé světové války by je přeci vytrhla z Říše, kterou tak milovali a do které se připojili v roce 1938. Jak je tedy možné splnění přání označovat za křivdu? Něco takového dělají jenom ti, kdo vymazávají paměť a indoktrinují ty, kdo si již pamatovat nemohou.

Konec konců jsem vždy veřejně prohlašoval, že by Sudetští Němci měli být za odsun vděční. Kdyby tady s námi zůstali, tak by žili za ostnatým drátem, stříleli by je na hranicích jenom proto, že by chtěli cestovat. Po odsunu si krásně žili v kapitalistickém Německu a během pár let si jezdili v Mercedesech, létali na Kanárské ostrovy na dovolenou a žili ve svobodné a demokratické zemi, kterou jsme jim všichni záviděli už při pomyšlení, co všechno se dalo za západoněmeckou marku v Tuzexu koupit. Pravda.