Nemusím snad připomínat dnes už legendární výroky Jana Mládka, současného ministra průmyslu, o živnostnících – parazitech nebo Josefa Středuly, předsedy odborů, o třetinové sádře. Můžeme se na to dívat i šířeji: v zásadě jde o jakoukoliv situaci, kdy se stát snaží v někom vyvolat dojem, že platí víc než druzí nebo dostává z veřejných systémů méně než ostatní. Ten se potom přirozeně cítí okraden. Necítí se však okraden státem, nýbrž tou druhou skupinou lidí. A tak temná síla dosahuje přesně toho, co potřebuje: aby se lidé nespojili proti dalšímu ukrajování svobody, vyšším daním a sprosté buzeraci státem na každém kroku.

V současnosti toto štvaní můžeme krásně pozorovat na tématu elektronické evidence tržeb (EET). „Podívej, restauratére, v tvém sousedství je bar, který neplatí daně a ty ano.“ „Podívej, obchodníku, vedle tebe je vietnamská večerka, která neplatí daně a ty ano.“ Takové věty můžeme v poslední době z vládních řad slyšet poměrně často. Někdy vysloveně, jindy mezi řádky. V zásadě se nám stát snaží nabulíkovat, že kdybychom donutili sousedovic bar/večerku platit víc na daních, mohl by nám ostatním snížit daně a vlastně by to všechno bylo fér.

Nic není vzdálenějšího pravdě. Temná síla potřebuje EET právě proto, aby mohla daně zvyšovat. A všem. Ekonomové tento jev dobře znají. V tržním prostředí se mu říká „členství“ nebo je také znám jako „odčerpávání spotřebitelova přebytku“. Můžeme jej poměrně běžně vidět, ať už v podobě členství v různých klubech, nebo třeba při každé návštěvě kina. Víte, proč je popcorn v kině docela drahý? Protože už jste „vstoupili do klubu“ a jenom kvůli drahému popcornu nevyhodíte lístky do kina a nepůjdete pryč. Registrační pokladny jsou právě takovou členskou kartičkou nebo vstupenkou do kina. Pokud se nebudeme bránit a všichni si poslušně pořídíme registrační pokladny, vyjde nás ten popcorn – daně – pěkně draho. Jen místo spotřebitelova přebytku bude stát odčerpávat zisk. Co bude státu bránit ve zvyšování daní, když není úniku?