Vzhledem k časovému odstupu nebude od věci učinit pokus o stručné zhodnocení bizarního příběhu.

Spravedlnost nade vše!

Začněme tím nejdůležitějším. Spravedlnosti bylo učiněno zadost, neboť pan Jiří Brady, člověk nepochybně úctyhodný, se stal nejspíše nejvíce vyznamenaným cizincem v historii naší vlasti. Zatímco totiž například sir Nicolas Winton či nejznámější a mimořádně efektivní lovec nacistů Simon Wiesenthal, tedy osobnosti svým významem s panem Bradym zcela srovnatelné, obdrželi jedno ocenění, pan Brady si do Kanady odvezl dle vlastních slov „spoustu vyznamenání.“ Instituce a osobnosti tak napravily historickou křivdu, které se v posledních dvaceti letech vůči panu Bradymu dopustili například bývalí prezidenti Václav Havel či Václav Klaus, kteří ho v souvislosti s udělováním státních vyznamenání opomíjeli. Přitom každý z nich absolvoval na Hradě dvě prezidentská období.  Tato skutečnost se jeví jako stěží pochopitelná především v případě prezidenta Václava Havla, celoživotního šiřitele humanismu a demokracie. Mimochodem, na státní vyznamenání nenavrhla pana Bradyho ani dnešní velká vyznavačka jeho životního odkazu paní Miroslava Němcová. Dáma dštící síru směrem k prezidentovi Zemanovi byla totiž v letech 2010 – 2013 předsedkyní poslanecké PS a silou své nikoli osobnosti, ale funkce mohla usilovat o jeho vyznamenání. Je otázkou, proč takto nikdy, neučinila? A pokud se snad prokáže, že paní Němcová pana Bradyho v minulosti na státní vyznamenání navrhovala, leč její návrh neprošel, pokorně se jí omluvím. Do té doby se ovšem přikláním k názoru, že se paní Němcová ráda svezla spolu s nemalou částí politického spektra na antizemanovské vlně a v letech řízení parlamentu neměla o existenci pana Bradyho ani ponětí. Až přišel synovec a ministr v jedné osobě Daniel Hermann…

Vládní Kocourkov

Vedle toho, že pan Jiří Brady nakonec dostal řadu ocenění, ovšem Hermangate ukázala, jak je to s fungováním současné koaliční vlády. Až do kauzy jsem žil v představě, že vláda jedná zejména v tak komplikované a delikátní otázce, jakou je vztah k druhé nejsilnější ekonomice světa, v kolektivní shodě. A pokud se tedy většina nad něčím usnese, menšina se tomuto rozhodnutí podřídí. Ostatně i pan místopředseda vlády, ministr financí a majitel hnutí ANO 2011 Andrej Babiš kudy chodí, tudy hovoří o své touze sestavit vyrovnaný rozpočet, leč zbytek koalice má jiný názor a v demokracii platí rozhodnutí většiny.