Zakladatel Alfred Nobel ji v závěti nejmenoval, byla „přidána“ až na konci šedesátých let. Ale to není tak podstatné.

Mírovou cenu dostala organizace s poměrně vtipným názvem Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zdraní. V angličtině International Campaign to Abolish Nuclear Weapons (ICAN). Ano, je tam skutečně abolish, tedy zrušit. Ne zakázat nebo omezit. Zrušit. Nevím, zda se dá zrušit něco, co již bylo jednou objeveno. Z vědeckého hlediska říkám, že ne. Ale tady nejde o žádnou vědu, tady jde o politiku. A to je oblast neomezených možností.

Neberu této organizaci v žádném případě její zásluhy a vůbec nezpochybňuji nutnost snažit se opravdu usilovně o to, aby atomovou zbraň nikdo nikdy nepoužil. Ale tvrdím, že toho nelze dosáhnout kampaní za zákaz atomovky. Prostě nejde – jedinou cestou je vytvářet takové vztahy mezi národy, které maximálně eliminují riziko konfliktu. Ve světě, kde jadernou zbraň mají státy jako Severní Korea, Indie a Pákistán, kde její produkci zvládla Jihoafrická republika (ale dobrovolně se vzdala držení, což ale znamená, že ji může téměř obratem vyrobit), kde pravděpodobně výrobu může velmi rychle zvládnout Írán a kdyby se jim zachtělo, tak minimálně deset nebo třeba i třicet dalších zemí (včetně České republiky), je „rušení“ jaderných zbraní něco jako chytání invazivních králíků v Austrálii.