Protože až jednoho dne budeme (možná) platit eurem, tak si obezličku slabé koruny z prstu nevycucáme. Známý efekt monopolního řízení měny platné v mnoha státech s různou strukturou a vyspělostí ekonomiky totiž jen tak nezmizí a konec konců je přímo vložen do základů společné evropské měny.

Tedy především je třeba zjistit, zda umělé oslabení koruny intervencemi České národní banky pomohlo ekonomice. Odpověď je jednoznačně ano. Nedošlo k žádné dramatické inflaci, která by znehodnotila úspory (navzdory ekonomickým nedoukům, kteří to prorokovali a dokonce vypočítávali, o kolik miliard připravila ČNB občany), ale ani k deflaci, která hrozila klasickou deflační spirálou poklesu hospodářské aktivity. Růst ekonomiky se naopak mění na relativně masivní. Pokud jsme ještě před několika měsíci museli mluvit spíše o křehkém prostředí, nyní je situace celkově vyrovnanější. Roste export a konečně se probudila i domácí poptávka, což je stabilizující prvek. Z poměrně nepříjemného meziročního poklesu, který byl realitou v okamžiku rozhodnutí národní banky o intervencích proti vlastní měně, se v prvním letošním čtvrtletí stal růst 4,2 procenta po očištění od sezónních vlivů a více než tři procenta oproti předchozímu čtvrtletí.

Je zvláštní, že nyní drží ti, kdo vyhrožovali bankovní radě pomalu národním násilím ústa a krok. Ale to je z jiného soudku. Berme nicméně za jednoznačné, že oslabení koruny ekonomice pomohlo. Těžko spočítat, o kolik přesně, tedy o kolik je růst posledních čtvrtletí vyšší než by byl bez zákroku centrálních bankéřů, ale že šlo o vliv významný, to nelze zpochybnit...