„Přijelo vedení z Německa, že se to ke konci roku přestěhuje tam.“ Tak prostá slova. A za nimi skrytý konec existenční jistoty pro 169 pracujících, kteří věnovali roky svého života tomu, aby firma fungovala, rostla a vydělávala. Nyní, bez varování, čelí tomu, že jejich práce bude přesunuta – přes hranice, do země s větším ziskem. Co na tom, že tito lidé mají rodiny, závazky, kořeny?

Způsob, jakým německé vedení oznámilo konec výroby v Hustopečích, je ukázkovým příkladem arogance nadnárodního kapitálu. Přijeli, oznámili, a zase odjeli. Bez diskuze, bez odpovědnosti, s tím, že se „ještě vyjednávají podmínky“. Mezitím se mezi zaměstnanci šíří nejistota a strach.