Přitom právě vláda Václava Klause zahájila přípravu ČR na vstup do EU podepsáním tzv. asociační dohody. Názor jednoho občana, byť bývalého prezidenta, na strategickou pozici ČR k evropským zemím, jenž zásadně ovlivňuje zahraniční politiku, ekonomiku a řadu dalších oblastí života všech občanů, je však nepodstatný. Pro vstup do EU se v roce 2003 vyslovilo téměř 3,5 milionu občanů, přes 77 % těch, kteří se do celostátního referenda zapojili. Svobodné rozhodnutí občanů je potřeba respektovat, to je také součást národních svobod.

Členství v unii má přirozeně výhody i nevýhody, konstrukce o ztrátě demokracie, potlačování svobodného rozhodování či národní identity, jsou však za hranou objektivního pohledu. Naprosto přirozenou součástí členství ve společenství, příkladem může být i NATO, je i respektování společných pravidel, nic nedemokratického. Není pravdou, že by se v Bruselu rozhodovalo bez nás, každého rozhodnutí se účastníme a je jen na nás, jak této účasti využijeme.

Členství v EU nám dává historicky nejvyšší možnost ovlivňovat vlastní bezpečnost a rozhodování o našem osudu.

Můžeme uvažovat o vystoupení z Evropské unie, nemůžeme ale vystoupit z Evropy jako takové.  Jsme čistými příjemci evropských peněz, jen v tomto programovém období máme k dispozici 780 miliard korun, to je pro představu 3% HDP ČR ročně. Jsou to peníze na české silnice, české školy, zlepšení životního prostředí a rozvoj regionů v zemi. Díky těmto penězům jsme mohli modernizovat naše hospodářství a zvýšit tak jeho konkurenceschopnost.