Druhý stupeň domácího vzdělávání si dovedu představit, ale jen při splnění předem stanovených podmínek, které zajistí dětem stejně náročnou výuku, jako ve škole. Mělo by jít spíše o výjimky, které budou zdůvodněné potřebami dítěte.

Výchova a vzdělávání je důležité pro rozvoj každého dítěte. Většina rodičů ráda předá odpovědnost za vzdělávání škole a očekává dobré výsledky. Učit dítě je povolání, má to svá pravidla a nároky, proto se učitelé minimálně 5 let připravují a také dál vzdělávají.

To, že se někteří rodiče snaží dítě vzdělávat doma, je spíše výjimečné, protože většina rodičů se na to necítí a také rozumí tomu, že děti potřebují být mezi svými vrstevníky a učit se jeden od druhého, společně něco prožívat a získávat samostatnost.

V roce 2003 jsem hlasovala pro uzákonění domácího vzdělávání na 1. stupni. V zákoně má tato forma poněkud zavádějící název “individuální vzdělávání“.