Operativní psychologie byla vyučována na Vysoké škole ministerstva pro státní bezpečnost Německé demokratické republiky (Stasi) v Postupimi u Východního Berlína, kde Tomáš Halík absolvoval během několika let kurzy, díky kterým později v ČR získal atestaci z psychologie. Toto je jeden z mnoha údajů, které Halík před jinak někdy i nadšenou veřejností zatajuje, nebo překrucuje. Proto je na místě prezentovat Halíkův neautorizovaný životopis,, ze kterého vychází najevo to, co je Halík skutečně zač nebezpečný hypnotizér a sebestředný manipulátor veřejného mínění s cizí temnou agendou:

T. Halík je synem otce, který v roce 1918 demonstrativně vystoupil z katolické církve a od roku 1945 do roku 1953 pracoval na Ministerstvu informací (de facto ministerstvu cenzury), tedy v nejhorších letech, kdy byla tímto úřadem naprosto zlikvidována svoboda tisku a svobodného projevu. V roce 1954 (sic!) se Halíkův otec stává editorem díla Karla Čapka, tedy v době, kdy Čapek byl komunisty považován za nepřátelského spisovatele. Kde se vzala ta vyvolenost?

Sám Tomáš Halík pak dílo otce vydává v roce 1976 (sic!). Kdo asi tak mohl v době tvrdého normalizačního utahování šroubů publikovat? Režimu nepřátelské osoby rozhodně ne!

Halík v roce 1972 píše svou v podstatě jedinou samostatnou „odbornou práci“, a to „Křesťanství jako utopie“. Byl za ni oceněn Ústavem ateismu. Podle svých slov však konvertoval koncem 60. let ke křesťanství. Co mu tedy lze vlastně věřit?

Normalizační kariérista

Normalizační politika KSČ tvrdě postihuje odpůrce, zejména však reformní komunisty. Rozsáhlé personální čistky se týkají zejména organizací, které umožňovaly vycestování do zahraničí a které byly pod tvrdou kontrolou StB. Vyhození jsou nahrazováni lidmi, kteří jsou ochotni – pod heslem „není čas na hrdinství“ – sloužit novému režimu.