Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já rozhodně ve svém projevu nebudu hájit kuřáky, ale také je nebudu lynčovat jako někteří předřečníci. Já se musím zastat živnostníků, ke kterým jsem po léta patřil. Prostě musím.

Po pádu minulého režimu se do podnikání mimo velkých a dravých štik vrhlo také mnoho drobných nadšenců. Většinu lákala hlavně svoboda, se kterou mohou dělat to, co je baví a zároveň zajistit důstojnou obživu sobě a svým rodinám.

Všichni se učili za pochodu a byli ochotni překonávat s velkým nadšením potíže a překážky, které jim přinášely rychle se měnící zákony. Všichni věřili, že brzy dojde ke stabilizaci podnikatelského prostředí a jejich úsilí ponese své ovoce. Většina drobných živnostníků pracovala od rána do noci a s přibývající byrokracií ochabovalo i původní nadšení. Například taková sice nepříjemná, ale v podstatě jednoduchá kontrola z hygienické stanice se změnila v byrokratické zapisování údajů všeho druhu. Většina drobných živnostníků si na tuto evidenci musela najmout firmu. To, že si ve dveřích provozoven podávaly ruce všechny ostatní kontroly, co jich v republice je, snad ani není potřeba hlouběji pitvat. Hlavně provozovatelé restaurací vědí, o čem hovořím.