Děkuji za slovo. Nejprve bych chtěl omluvit mého kolegu pana poslance Bauera, místopředsedu sociálního výboru, který je služebně s delegací Sněmovny jako pozorovatel OBSE, pozorovatel voleb v Arménii. Já jsem toto přednostní právo uplatnil v okamžiku, jak uplatnili své vystoupení ti poslanci a ty poslankyně, kteří navrhli pozměňovací návrh a já se vlastně zhostím role, zastoupím pana kolegu Bauera. Omlouvám se těm, které jsem předběhl, ale ti žádný pozměňovací návrh, předpokládám, svůj obhajovat nebudou.

Chtěl bych začít tím a nestává se to často, že souhlasím s částí vystoupení paní ministryně, zejména s tou částí, kdy říkala, že péče ve třetím a čtvrtém stupni je práce na 24 hodin denně sedm dní v týdnu. A chci říct, že to je služba nejenom těch, kteří tu péči poskytují, ať už doma nebo v nějakých zařízeních, že to je nejen služba konkrétním občanům, ale služba také komunitě a státu jako celku. A to bychom si měli uvědomit.

Současně chci říct, že nesouhlasím s vystoupením některých mých předchůdců, kteří říkají, že nejlepší je návrh mého ctěného kolegy pana poslance Sklenáka. Jako politický realista bych řekl, že má největší šanci na přijetí. To ještě neznamená, že je nejlepší. Nejlepší je pozměňovací návrh pana poslance Bauera a vám zkusím vysvětlit proč. Proč je nejlepší a pokusím se, i když ta snaha bude možná marná, vás přesvědčit, abyste jej podpořili také. (Hluk v sále.)

Za prvé ten pozměňovací návrh zvyšuje příspěvek i na péči ve třetím stupni. Není jediný z těch pozměňovacích návrhů, který zvyšuje příspěvek na péči ve třetím stupni, ale je jediný, který je zvyšuje stejně, jako příspěvek na péči ve čtvrtém stupni. A protože vím, že ne všichni se podrobně věnujete sociální politice, tak si zkusme říci, jaký je rozdíl příspěvku na péči ve třetím a čtvrtém stupni. Máme definováno deset základních životních potřeb a skutečně vás prosím, abyste mě poslouchali. Já je teď přečtu a pak vám řeknu, jaké počty ten člověk nezvládá sám, abyste viděli, jak tenká hranice je mezi péčí ve třetím a čtvrtém stupni. Těch deset základních životních potřeb, které se posuzují v okamžiku rozhodování o tom, který stupeň bude přiznán, jsou tyto. Mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Já vím, že každému zdravému člověku to připadá jako normální, že to jsou jednoduché věci. Zdaleka to tak není. A teď v tom třetím stupni u dětí a mladistvých do 18 let jsou ti, kteří nejsou schopni zvládat šest nebo sedm těchto základních životních potřeb a ve čtvrtém stupni osm nebo devět. To znamená dítě, které nezvládá sedm z těchto deseti základních životních potřeb, má přiznán příspěvek, zda je ta jeho rodina ve třetím stupni a osm, pokud nezvládá osm ve čtvrtém stupni. Ta hranice je mimořádně malá a velmi často závisí na konkrétním posouzení konkrétního případu. Nechci dneska mluvit o problémech lékařské posudkové služby. U dospělých nad 18 let třetí stupeň je přiznán těm, kteří nezvládají sedm nebo osm a ve čtvrtém stupni devět nebo deset. To znamená rozdíl mezi třetím a čtvrtým stupněm může být například v tom, zda někdo posoudí, zda je někdo schopen vyvíjet osobní aktivity nebo ne, nebo schopen komunikace ano nebo ne. To může být rozhodující kritériem mezi třetím a čtvrtým stupněm. Proto si myslím, že je spravedlivé a sociálně správné zvýšit příspěvek ve třetím i čtvrtém stupni o stejnou částku. Proto jsem přesvědčen, že ten návrh, který předložil kolega Bauer je lepší.

Pro ty, kteří si to nemyslí, tak bych chtěl slyšet zdůvodnění, proč tomu tak není. Proč si myslí, že ti, kteří pečují o někoho, kdo má třetí stupeň, mají dostat méně, například o dva tisíce. Nebo o nic, o nulu, než ti, kteří pečují o někoho ve čtvrtém stupni závislosti. My tam ten rozdíl nevidíme a myslíme si, že je, a zopakuji to slovo, protože dlouhodobě tvrdím, že sociální přístup je výsostně pravicové konzervativní téma na rozdíl od socialistického přístupu, což je zase výsostně levicové téma, že to zvýšení příspěvků má být stejné.