ČSSD tomu říká revoluce v daních z příjmu lidí i firem. Hovoří o solidaritě bohatých s chudými. Hovoří o spravedlnosti, když jednu skupinu Čechů zatíží daněmi více a druhou méně. V podstatě navrhují komunistický systém, který bohatým bral a chudým dával. Jak to dopadlo, to z historie všichni dobře víme.

Pojďme si tedy říct, co tak revolučního ti spravedliví sociální demokraté, komunisté a odboráři národu slibují.

V první řadě je třeba z jejich slibů o výhodách zvyšování daní odfiltrovat pozitivní blábol o solidaritě a spravedlnosti, neboť se zvedáním jakýchkoli daní tyto pozitivní definice dobra nemají nic společného. Aby se dalo hovořit v pozitivních intencích, muselo by se jednat o snižování daní, nikoli zvyšování. Daň samotná se vyznačuje nedobrovolností, neúčelovostí a neekvivalentností, tzn. ukládá se jako jednostranná nedobrovolná povinnost bez nároku plátce na plnění ze strany vyhlašující autority.

Ve své podstatě chce levice trestat jednu skupinu obyvatelstva za to, že ve svém životě vlastním přičiněním (vzděláním, nadáním, pracovitostí) dosáhla vyššího životního standardu a ekonomického úspěchu.

Je to bezesporu Sobotkova radikálně demotivační revoluce, která v celé nahotě ukazuje jeho zoufalý pokus o záchranu klesajících stranických preferencí.